26 Cdo 2717/2014
Datum rozhodnutí: 27.08.2015
Dotčené předpisy: § 72 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.



26 Cdo 2717/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného města Jaroměř , se sídlem v Jaroměři, náměstí Čsl. armády 16, identifikační číslo osoby 00272728, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, proti povinné CZ STAVEBNÍ HOLDING, a. s. , se sídlem v Praze 9, Kostelecká 879/59, identifikační číslo osoby 25917773, zastoupené JUDr. Marcelou Kislingerovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 EXE 454/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2014, č. j. 19 Co 400/2013-143, takto:

Dovolání se zamítá .
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 28. 8. 2013, č. j. 74 EXE 454/2013-124, Obvodní soud pro Prahu 2 exekuci prováděnou soudní exekutorkou JUDr. Marcelou Dvořáčkovou, Exekutorský úřad Hradec Králové, pod sp. zn. 19 EX 8/13 na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 2. 2013, č. j. 74 EXE 454/2013-23, částečně zastavil pro vymáhanou povinnost povinné nahradit 38 ks střešních oken PRIMA FENESTRA střešními okny VELUX dle projektové dokumentace číslo 05/03/2000 zpracované společností Atelier Rena, s.r.o. (odst. I. výroku). Současně zamítl návrh povinné, aby exekuce byla zastavena zcela (odst. II. výroku). K částečnému zastavení exekuce uvedl, že důvodem je částečné zrušení exekučního titulu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2010, č. j. 23 Co 342/2010-549, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2013, č. j. 32 Cdo 1679/2011-592. Pro úplné zastavení exekuce, vedené provedením prací a výkonů podle § 72 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále exekučního řádu , a § 350 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále o. s. ř. , okresní soud nenalezl podmínky, neboť povinnou v návrhu na zastavení exekuce tvrzená skutečnost, že byla složena záloha na provedení prací a je zajištěn majetek povinné v rozsahu vyšším, nežli je třeba k provedení prací vymáhaných exekucí , nepředstavuje důvod k zastavení exekuce (nespadá pod § 268 o. s. ř.). Exekuce ještě nebyla provedena a složení zálohy, jakož i zajištění majetku povinné, odpovídá postupu u daného způsobu exekuce.
Městský soud v Praze (dále odvolací soud ) k odvolání povinné usnesením ze dne 27. 3. 2014, č. j. 19 Co 400/2013-143, shora specifikované usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce potvrdil. Dovodil, že v posuzované věci je exekuce vedena na základě vykonatelných rozsudků Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 3. 2010, č. j. 8 C 358/2005-507, a Krajského soudu v Hradci Králové pobočky Pardubice ze dne 16. 12. 2010, č. j. 23 Co 342/2010-549, podmínky řízení byly splněny a skutečnosti, pro něž by exekuce byla nepřípustná, nebyly zjištěny, resp. povinná neuvedla žádný z relevantních důvodů k zastavení exekuce. Argumentace povinné, že oprávněný v rozporu s usnesením svého zastupitelstva podal návrh na zahájení exekučního řízení o dva měsíce dříve, než bylo skončeno dovolací řízení (vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn 32 Cdo 1679/2011 viz shora), či skutečnost, že oprávněný nesouhlasil s tím, aby vykonávané práce prováděla povinná, nepředstavují nepřípustnost provedení exekuce . Z právní úpravy (§ 72 odst. 1 exekučního řádu a § 350 o. s. ř.) vyplývá, že je na oprávněném rozhodnout se, zda nechá formou exekuce provést konkrétní práce a výkony prostřednictvím povinného či jiného subjektu.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž jeho přípustnost vymezila tak, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a že rozhodnutí má zásadní význam po právní stránce . Exekuce je za stavu, kdy oprávněný brání povinné v provedení povinnosti, která jí byla uložena exekučním titulem, tedy v povinnosti odstranit vady stavby bytového domu, neproveditelná a nepřípustná. Jednání oprávněného dovolatelka označila za rušivou okolnost při provádění výkonu rozhodnutí , představující důvod na straně oprávněného, pro nějž není možné exekuci vykonat. Za nesprávné právní posouzení věci dovolatelka považuje závěr odvolacího soudu, že povinná neuvedla žádný z relevantních důvodů k zastavení exekuce (tím je nesouhlas oprávněného s plněním povinné a neposkytnutí součinnosti oprávněným ke splnění dané povinnosti) a že je na oprávněném rozhodnout se, zda hodlá provést konkrétní práce a výkony prostřednictvím povinného či jiného subjektu. Dovolatelka chce v tomto řízení dobrovolně splnit vymáhanou povinnost, jejíž hodnota je mnohonásobně zajištěna složenou jistinou a zákazem nakládat s nemovitým majetkem povinné. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že exekuci zastaví a oprávněnému uloží povinnost zaplatit povinné náklady exekučního řízení, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dále opět o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou osobou (účastnicí exekučního řízení - § 36 odst. 1 exekučního řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že směřuje proti rozhodnutí, do něhož je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (a to zda nedostatek součinnosti či bránění v provedení exekuce na zastupitelné nepeněžité plnění ze strany oprávněného činí exekuci nepřípustnou), dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) se závěrem, že dovolání není opodstatněné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud za splněného předpokladu přípustnosti dovolání povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu primárně závěr odvolacího soudu, že nesouhlas oprávněného s tím, aby exekučně prováděné zastupitelné nepeněžité plnění vykonal povinný, není důvodem k zastavení exekuce pro nepřípustnost.
Podle § 72 odst. 1 exekučního řádu (vždy ve znění účinném od 1. 1. 2013) byl-li vydán exekuční příkaz k provedení prací a výkonů, které může vykonat i někdo jiný než povinný, postará se exekutor o to, aby práce, o které jde, provedl pro oprávněného někdo jiný, nedohodl-li se s oprávněným jinak.
V posuzované věci je nepochybné, že exekuce na nepeněžité plnění byla zahájena a soudem pověřenou exekutorkou JUDr. Marcelou Dvořáčkovou, Exekutorský úřad Hradec Králové, má být provedena realizací stavebních prací a výkonů, které jsou exekučním titulem detailně určeny (a na něž lze pro účely tohoto usnesení v podrobnostech odkázat). Sama dovolatelka v průběhu řízení nevznesla jakoukoli námitku k charakteru těchto prací a výkonů, u nichž je z povahy věci zřejmé, že jde o zastupitelné plnění (jedná se o obvyklé stavební práce, nevyžadující např. zvláštní předpoklady k jejich provedení). Soudní exekutorka v tomto smyslu vydala dne 7. 3 2013 pod sp. zn 19 EX 8/13 exekuční příkaz k provedení exekuce, který odpovídá znění § 72 odst. 1 exekučního řádu.
Ačkoli odvolací soud v napadeném usnesení cituje vedle ustanovení § 72 odst. 1 exekučního řádu rovněž § 350 odst. 1 o. s. ř., činí tak nadbytečně, neboť pro vlastní způsob provedení exekuce na vynucení zastupitelného nepeněžitého plnění se občanský soudní řád přiměřeně (viz § 73 exekučního řádu) s ohledem na speciální úpravu exekučního řádu nepoužije.
Ze zákonné konstrukce způsobu provedení posuzované exekuce nelze v žádném případě dovodit, že by povinný, který před zahájením exekučního řízení měl a mohl vynucovanou povinnost splnit dobrovolně, dával souhlas tomu, kdo má práci, o níž jde, provést. Ustanovení § 72 odst. 1 exekučního řádu již s žádnou dobrovolnou aktivitou povinného nepočítá a nedává ani oprávněnému povolení, aby si práci dal provést někým jiným nebo si ji provedl sám (srov. k tomu odlišnou úpravu § 350 odst. 1 o. s. ř.). V exekučním řízení je osobou jakéhosi prostředníka pověřený exekutor, který se postará - tj. je povinen se postarat a nese za porušení takové povinnosti odpovědnost - o provedení exekuce tak, že k uskutečnění předmětných prací zajistí třetí osobu, nedohodne-li se jinak s oprávněným. Teprve na základě dohody exekutora s oprávněným může práce, o něž jde, provést oprávněný sám, případně umožnit provedení těchto prací povinnému. Povinný se tak nutně ve fázi nařízení provedení exekuce na nepeněžité zastupitelné plnění ocitá ve zcela pasivní pozici a není již oprávněn provádět bez dalšího práce sám, vynucovat si součinnost oprávněného či jakkoli svým stanoviskem ovlivňovat rozhodování exekutora.
K jednotlivým námitkám povinné považuje Nejvyšší soud za potřebné doplnit, že dovolatelka v dovolání neuvádí žádnou rozhodnou skutečnost, která by jí bránila dobrovolně splnit vynucovanou povinnost v době před zahájením exekučního řízení. Obecně lze souhlasit s tím, že před exekučním řízením oprávněným odmítnutá nezbytná součinnost či bránění v provedení prací, o něž jde, by mohlo po zahájení exekučního řízení představovat důvod pro zamítnutí exekučního návrhu nebo pro zastavení exekuce. Dovolatelka však své tvrzení o tom, že je připravena povinnost dobrovolně splnit, spojovala výlučně s dobou po zahájení exekučního řízení a zároveň nijak nespecifikovala, proč s ohledem na charakter plnění je součinnost oprávněného nezbytná. Uvedla-li pro dokreslení skutkového stavu , že před zahájením exekučního řízení vynucovanou povinnost nesplnila z důvodu podání dovolání, nemá takové tvrzení žádný význam, neboť s podáním dovolání nelze spojovat suspenzivní účinek (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 1997, pod číslem 50). Námitka dovolatelky, že nucené provedení prací postupem podle § 72 odst. 1 exekučního řádu může nastoupit až poté, co povinný dobrovolně neplnil povinnost v exekutorem poskytnuté lhůtě, je neopodstatněná již z hlediska následných tvrzení povinné; ta v dovolání existenci a doručení výzvy soudní exekutorky k dobrovolnému splnění povinnosti (viz § 46 odst. 6 exekučního řádu) přiznala a současně uvedla, že v poskytnuté třicetidenní lhůtě (odpovídající témuž ustanovení) se výzvě dobrovolným provedením prací nepodrobila (důvodem k této nečinnosti nemůže být dovolatelkou tvrzené podání návrhu na odklad provedení exekuce).
Z uvedeného závěru plyne, že dovolatelkou popisované jednání oprávněného vůči povinné je hlediskem § 72 odst. 1 exekučního řádu bez významu a proto nemůže mít za následek dovolatelkou tvrzenou neproveditelnost exekuce ve smyslu nepřípustnosti exekuce jako důvodu pro její zastavení (§ 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. se zřetelem k § 52 odst. 1 exekučního řádu). Napadené usnesení odvolacího soudu je tak správné a Nejvyšší soud dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu