26 Cdo 2704/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 66 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb.



26 Cdo 2704/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ERILENS s. r. o., se sídlem v Praze 6, Papírenská 114/5, identifikační číslo osoby 45306371, zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, proti povinné Mgr. J. V., zastoupené Mgr. Magdalenou Kubečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, za účasti manžela povinné J. V. , pro 83 483,10 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Lubomírem Zálešákem, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 107 EX 1467/10, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2014, č. j. 29 Co 104/2014-214, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. 107 EX 1467/10-196A, kterým soudní exekutor JUDr. Lubomír Zálešák, Exekutorský úřad Brno-venkov, určil výslednou cenu nemovitých věcí, v usnesení blíže specifikovaných, ve společném jmění povinné a jejího manžela ve výši 2 850 000 Kč; dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že účelem ocenění nemovité věci podle § 336 a § 336a o. s. ř. je určení východiska pro stanovení nejnižšího podání, nikoli stanovení ceny, za kterou bude nemovitá věc prodána. Nemovitá věc se přitom skutečně prodává za nejvyšší podání a jeho výše se ukáže až v samotné dražbě, proto by obvyklá cena pro účely výkonu rozhodnutí měla být stanovena tak, aby bylo možné nemovitou věc reálně prodat již za nejnižší podání. Z doplněného znaleckého posudku je zřejmé, že soudní exekutor měl možnost z jeho obsahu ověřit u osmi podobných nemovitých věci jejich prodejní cenu za konkrétní období, znalec uskutečnil místní šetření, v rámci ocenění byly zohledněny venkovní úpravy, vedlejší stavby, porosty i prvky zahradní architektury. Soudním exekutorem na základě znaleckého posudku stanovená obvyklá cena může být v následné dražbě východiskem pro stanovení nejnižšího podání. Pokud se povinná domnívá, že obvyklá cena nemovité věci má vyšší hodnotu, pak se tato skutečnost projeví v samotné dražbě.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání a namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně dovodil, že obvyklá cena by měla být stanovena tak, aby bylo možné nemovitou věc reálně prodat již za nejnižší podání. Na reálnost prodeje v exekuci totiž myslí § 336e odst. 1 o. s. ř. tím, že nejnižší podání má být stanoveno ve výši dvou třetin výsledné ceny tedy snížením ceny obvyklé má být dosaženo prodejnosti nemovité věci. Pokud znalec určil cenu obvyklou s přihlédnutí ke skutečnosti, že se jedná o nemovité věci, které budou prodány v exekuci, a z tohoto důvodu obvyklou cenu ve svém posudku snížil, není možné z této ceny při stanovení nejnižšího podání vycházet. Určí-li soudní exekutor na základě takového znaleckého posudku obvyklou cenu, nemůže být taková cena řádným východiskem pro stanovení nejnižšího podání v následné dražbě. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 66 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, při oceňování nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s nemovitou věcí spojených se použije obvyklá cena podle zvláštního právního předpisu, jež je definovaná v § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Znění zákona o oceňování majetku účinné do 31. 12. 2013 (na rozdíl od úpravy účinné od 1. 1. 2014) neupravovalo postup k určení ceny obvyklé. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu okolnostmi, majícími vliv na obvyklou cenu, které musí být za dané situace zváženy, jsou především místo, kde nemovitost leží, úroveň cen obvykle dosahovaných při prodeji srovnatelných nemovitostí, ale také účel, pro který je cena zjišťována. Účelem ocenění nemovité věci ve smyslu § 66 odst. 5 exekučního řádu ve spojení s § 336 a 336a o. s. ř. není stanovení ceny, za kterou bude věc v exekučním řízení prodána, nýbrž pouze určení východiska pro stanovení nejnižšího podání (nemovitá věc se při výkonu rozhodnutí prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude činit, se ukáže až v samotné dražbě) k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4631/2014).

Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti uvedl, že při hodnocení znaleckého posudku (včetně oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení podle § 336 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 66 odst. 5 exekučního řádu) musí soud zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud (soudní exekutor) vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo pokud má pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, nebo aby vypracoval nový posudek. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku. V případě, že soud nebo soudní exekutor provedl ohledání nemovité věci, hodnotí též, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky místního ohledání nebo jinými zjištěnými skutečnostmi. V usnesení o určení ceny nemovité věci (§ 336a o. s. ř.) se pak soud (soudní exekutor) musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny [srov. např. usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. prosince 1980, Pls. 3/80 (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 (uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013].

V projednávané věci odvolací soud při určení ceny postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť se zabýval námitkami povinné (poukázal mj. na své dřívější rozhodnutí, kterým zrušil předchozí usnesení soudního exekutora o výsledné ceně nemovitých věcí z důvodu nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku a skutečnosti, že povinná předložila odlišné ocenění stejných nemovitých věcí z roku 2011), uzavřel, že došlo k odstranění závad znaleckého posudku, jež byly dříve znalci vytčeny, vysvětlil, proč nemá pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, a konstatoval, že cena stanovená soudním exekutorem na základě tohoto znaleckého posudku jako obvyklá může být v následné dražbě řádným východiskem pro stanovení nejnižšího podání.

Brojí-li dovolatel proti samotné výši ceny stanovené znaleckým posudkem, pak ovšem uplatňuje jiný dovolací důvod než nesprávné právní posouzení věci, neboť se jedná o otázku skutkového zjištění, na níž od 1. 1. 2013 nelze založit důvod dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu