26 Cdo 2702/2005
Datum rozhodnutí: 27.09.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 2702/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce V. B., správce konkurzní podstaty úpadce Zemědělského družstva V. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. U., zastoupené advokátem, 2) M. P., 3) L. P., oběma zastoupeným advokátem, za účasti V-F., s.r.o., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o zaplacení dlužného nájemného, vedené u Okresního soudu Plzeň jih pod sp. zn. 3 C 90/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2005, č.j. 11 Co 254/2005-285, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované 1) k rukám advokáta Mgr. Ing. J. L. 565,25 Kč, žalovanému 2) k rukám advokáta Mgr. Ing. P. Z. 1.160,25 Kč a žalované 3) k rukám advokáta Mgr. Ing. P. Z. 565,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Okresní soud Plzeň jih (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 1. 2005, č.j. 3 C 90/99-264, zastavil ohledně 1. žalované řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu ve výroku rozsudku označeného, uložil jí, aby do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci zaplatila částku 1.400,- Kč, ve zbytku, tedy v částce 1.800,- Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl, dále zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu směřující vůči 2. a 3. žalovanému a současně zamítl i žalobu proti 2. žalovanému na zaplacení částky 11.800,- Kč s poplatkem z prodlení; rozhodl též o nákladech řízení.

K odvolání žalobce (které směřovalo pouze do zamítavých výroků o peněžitém plnění a do výroků o nákladech řízení mezi účastníky) Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 6. 2005, č.j. 11 Co 254/2005-285, změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části tak, že 1. žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 1.600,- Kč, jinak žalobu proti ní na zaplacení částky 200,- Kč a poplatku z prodlení z celkové žalované částky 3.200,- Kč zamítl. Dále žalobu ve výroku na zaplacení částky 2.600,- Kč a poplatků z prodlení z částky 11.800,- Kč proti 2. žalovanému potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadá žalobce (kromě výroku, jímž mu byla přiznána částka 1.600,- Kč) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatel je toho názoru, že pokud někdo hradí nájemné někomu jinému než pronajímateli (žalobci), neplatí nájemné řádně a včas, jak nesprávně uzavírá odvolací soud, obzvláště za situace, kdy je nájemce prokazatelně informován o tom, kdo je skutečným vlastníkem (pronajímatelem) předmětného bytu. Proto 1. žalovaná ani nemohla být v dobré víře a pokud si nebyla jistá, komu má platit nájemné, mohla tomu odpovídající částky skládat do úřední úschovy a tím by zabránila vzniku poplatku z prodlení. Odvolací soud se však institutem úřední úschovy podle § 568 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) nezabýval a věc nezkoumal ani z pohledu možného rozporu s dobrými mravy, přestože žalobce hájí zájmy konkurzních věřitelů. Ohledně zamítnutí nároku na poplatek z prodlení proti 2. žalovanému uvádí dovolatel totožnou argumentaci, neboť 2. žalovaný žil s 1. žalovanou, která je jeho sestrou, ve společné domácnosti, takže ani on nemohl být v dobré víře, že platí nájemné oprávněnému pronajímateli. Závěrem dovolatel napadá správnost výroků o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní a vedlejší účastník se k dovolání písemně vyjádřili a zpochybňovali jeho přípustnost i důvodnost.



Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř.).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. a proti měnícímu rozsudku pak ustanovením § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jestliže dovoláním dotčenými meritorními výroky rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodováno o peněžitém plnění v částkách 200,- Kč a 2.600,- Kč a k poplatku z prodlení jakožto příslušenství se nepřihlíží, není dovolání žalobce vzhledem k citovanému ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné.

Dovolání žalobce není přípustné ani proti výrokům odvolacího soudu o nákladech řízení, což vyplývá z právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001, a to bez zřetele k povaze takového výroku tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, č.j. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 5, pod poř. č. 88, ročník 2002.

Přípustnost dovolání je dána zákonem a nemůže být založena nesprávným poučením odvolacího soudu.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 2, § 146 odst. 3 a § 137 odst. 3 o.s.ř. a zavázal neúspěšného dovolatele k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaným, kteří se k dovolání vyjádřili prostřednictvím advokátů zastupujících je na základě plné moci. Náklady žalované 1) sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč vypočítané ze základu ve výši 200,- Kč dle § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006, snížené dvakrát o 50% podle § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 citované vyhlášky, z paušální náhrady výdajů 75,- Kč ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006 a z DPH v částce 90,25 Kč. Náklady žalovaného 2) sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč vypočítané ze základu ve výši 2.600,- Kč dle § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006, snížené dvakrát o 50% a poté zvýšené o 20% podle § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 17 odst. 2 citované vyhlášky, z paušální náhrady výdajů 75,- Kč ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006 a z DPH v částce 185,25 Kč. Náklady žalované 3) sestávají z odměny advokáta v částce 750,- Kč určené dle § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 14 odst. 3 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006, snížené o 50% a poté zvýšené o 20% podle § 18 odst. 1 a § 17 odst. 2 citované vyhlášky, z paušální náhrady výdajů 75,- Kč ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006 a z DPH v částce 90,25 Kč. Náhrada je splatná k rukám zástupců účastníků (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Vedlejšímu účastníku na straně žalovaných podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly (nebyl zastoupen advokátem), proto bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi ním a žalobcem žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Robert W a l t r , v. r.

předseda senátu