26 Cdo 2683/2016
Datum rozhodnutí: 01.11.2016
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.



26 Cdo 2683/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně H. Č. , zastoupené JUDr. Martinem Švédou, advokátem se sídlem v Říčanech, V Roklích 69, proti žalované České republice Ministerstvu obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, IČO 60162694, o zaplacení částky 51.309 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 187/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2015, č. j. 58 Co 388/2015-50, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, č. j. 14 C 187/2013-28, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 51.309 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 58 Co 388/2015-50, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 17.101 Kč s příslušenstvím (s ohledem na zpětvzetí žaloby) zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, co do částky 34.208 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že se žalobkyně po skončení nájemního vztahu nemůže domáhat ani nájemného ani bezdůvodného obohacení, vzniklo jí pouze právo domáhat se náhrady škody podle § 683 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013, které po marném uplynutí šestiměsíční prekluzivní doby zaniklo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V usnesení ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 818/2012, zaujal Nejvyšší soud názor, že je-li předmětem řízení nárok na dělitelné plnění, k rozštěpení uplatněného práva na více práv se samostatným skutkovým základem může dojít i rozhodnutím soudu. Přípustnost dovolání je třeba v těchto případech posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně co do částky 17.101 Kč s příslušenstvím zrušen, a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, co do částky 34.208 Kč s příslušenstvím byl rozsudek potvrzen. Původní částka 51.309 Kč s příslušenstvím tak nyní sestává ze dvou samostatných nároků, které v každém jednotlivém případě nepřesahují částku 50.000 Kč, proto je přípustnost dovolání ve vztahu k výroku rozhodnutí odvolacího soudu ohledně těchto částek vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

Pro úplnost lze dodat, že byť dovolatelka uvedla, že její dovolání směřuje do celého výroku I. rozsudku odvolacího soudu, mínila (podle obsahu) zřejmě napadnout pouze tu část výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí částky 34.208 Kč s příslušenstvím. V takovém případě je dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. nepřípustné bez dalšího.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. listopadu 2016


JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu