26 Cdo 2682/2007
Datum rozhodnutí: 05.12.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 2682/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce m. G. J., zastoupeného advokátem, proti žalované J. K., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 5 C 74/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2007, č.j. 17 Co 503/2006-36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne

19. 7. 2006, č.j. 5 C 74/2006-12, uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 8 o dvou pokojích s příslušenstvím, včetně sklepa, ve 2. patře domu č.p. 774 v ulici Za P. v G. J. (dále předmětný byt nebo byt a předmětný dům ); současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 2. 2007, č.j. 17 Co 503/2006-36, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (ohledně lhůty k plnění), jinak ho potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobce, vlastník předmětného domu, uzavřel s žalovanou dne 14. 5. 2004 nájemní smlouvu ohledně předmětného bytu, v níž byl sjednán nájem na dobu určitou do 1. 6. 2006, a že žalovaná užívá byt

i po uplynutí dohodnuté doby. Dospěly k právnímu závěru, že k obnovení nájemního vztahu mezi účastníky nedošlo; dle soudu prvního stupně se tak stalo vzhledem k ustanovení § 676 odst. 1 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb., neboť žalobce podal žalobu na vyklizení ve lhůtě třiceti dnů od skončení nájmu. Odvolací soud zaujal názor, že vzhledem k datu skončení nájmu je třeba vycházet z ustanovení § 686a odst. 6 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ), které již obnovování nájemního vztahu sjednaného na dobu určitou vylučuje. Žalovaná tak užívá předmětný byt bez právního důvodu, a žaloba na jeho vyklizení je opodstatněná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ani důvodnost neopřela o žádné zákonné ustanovení. Uvádí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť nebylo dosud vyřešeno, zda je v rozporu s dobrými mravy jednání pronajímatele, pokud nejprve přislíbí nájemci prodloužení nájemního vztahu, avšak po uplynutí sjednané doby nájmu tak neučiní, a domáhá se vyklizení bytu . Namítá, že jednání žalobce, který se domáhá vyklizení bytu, je v rozporu s dobrými mravy; protože se touto otázkou odvolací soud nezabýval, neúplně zjistil skutkový stav věci. V této souvislosti poukazuje na to, že byt užívá již od 1. 6. 2000 (předtím /od 3. 3. 1997/ užívala jiný byt v předmětném domě), vždy měla uzavřenou nájemní smlouvu na dobu určitou, obvykle na dva roky, a před uplynutím sjednané doby nájmu jí žalobce automaticky zaslal novou nájemní smlouvu na další období. Rovněž v tomto případě byla žalobcem ujištěna, že uzavření nájemní smlouvy na další období bylo schváleno zastupitelstvem města G. J. Dovolatelka má za to, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby byt vyklidila, a že v případě vyklizení by jí měla být zajištěna bytová náhrada. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně požádala, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobce ve svém dovolacím vyjádření zpochybnil tvrzení žalované, že jí bylo přislíbeno uzavření nájemní smlouvy a namítl, že toto tvrzení uplatňuje v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o.s.ř., neboť v předcházejícím řízení tyto skutečnosti dosud neuvedla. Uvedl, že dovolání není přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.

Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody dle § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

V projednávané věci dovolatelka namítá, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnostem uváděným v dovolání, z nichž dovozuje, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy.

Takováto námitka však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže. Dovolatelka tu přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Nehledě na to, k namítaným skutečnostem by nebylo možno přihlédnout i s ohledem na ustanovení § 241a odst. 4 o.s.ř., neboť se jedná o nové skutečnosti, uplatněné až v dovolacím řízení.

Se zřetelem k tomu nemůže být dovolání shledáno podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným ani pro posouzení otázky, s níž dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá; dovolatelka totiž její řešení nastolila až v dovolání, a to spolu s nově uváděnými skutečnostmi, z nichž dovozuje, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.).

Ostatně nad rámec uvedeného je možno podotknout, že podle ustálené judikatury nelze na základě ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. zamítnout žalobu na vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2005, sp.zn. 26 Cdo 1215/2005, ze dne 17. 6. 2004, sp.zn. 26 Cdo 2686/2003, a ze dne 15. 6. 2005, sp.zn. 26 Cdo 306/2005).

Rovněž tak je soudní praxe ustálena v názoru, že vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu může být podmíněno zajištěním bytové náhrady nebo odloženo určením delší lhůty k vyklizení (§ 3 odst. 1 obč. zák.) toliko výjimečně, přičemž nelze pominout okolnost, že vyklizovaný, který zde dlouhodobě bydlel v přesvědčení, že mu svědčí platný titul bydlení, nedostatky tohoto titulu nezpůsobil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 8. 2001, sp.zn. 20 Cdo 1203/99, uveřejněný pod č. 133

v časopise Soudní judikatura 11/2001, rozsudek z 30. 9. 1998, sp.zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia z 14. 11. 2002, sp.zn. 31 Cdo 1096/2000, uveřejněný pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

V projednávané věci bylo nesporné, že žalovaná užívala předmětný byt na základě smlouvy uzavřené na dobu určitou; nemohla být tedy v přesvědčení, že jí svědčí platný (časové neomezený) právní důvod bydlení. Pokud tedy odvolací soud vzhledem k okolnostem projednávané věci nepodmínil vyklizení žalované zajištěním bytové náhrady, je jeho rozhodnutí v tomto ohledu výrazem standardní soudní praxe.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti (§ 243 o.s.ř.) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 5. prosince 2008

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu