26 Cdo 268/2011
Datum rozhodnutí: 08.06.2011
Dotčené předpisy: § 711 odst. 3 obč. zák., § 711 odst. 5 obč. zák.




26 Cdo 268/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce S. Č. , zastoupeného Mgr. Ivou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Leštínská 12, proti žalované městské části Praha 3 , se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo náměstí 700/9, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 356/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2010, č. j. 68 Co 87/2010-31, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2010, č. j. 68 Co 87/2010-31, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. října 2009, č. j. 5 C 356/2009-16, zamítl žalobu (doručenou mu dne 1. června 2009) na určení, že je neplatná výpověď žalované ze dne 12. března 2009 z nájmu žalobce k bytu o velikosti 2+0 s příslušenstvím, č. 5, ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. 2360, v ulici K. 203 v P. 3 - Žižkov (dále jen předmětný byt , resp. byt a předmětný dům ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Z provedených důkazů soud prvního stupně především zjistil, že žalovaná (pronajímatelka předmětného bytu) dala žalobci (nájemci bytu) výpověď z nájmu bytu datovanou dnem 12. března 2009 (dále jen výpověď ze dne 12. března 2009 , resp. výpověď ), že výpověď mu doručovala na adresu předmětného bytu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (pošty), že zásilka obsahující výpověď adresovanou žalobci byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště dne 19. března 2009 a že dne 2. dubna 2009 byla vydána Andrey Čihákové (zplnomocněné dceři žalobce).
Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že výpověď z nájmu bytu je vůči adresátovi účinná okamžikem, kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit (§ 45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. dále jen obč. zák. ). V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008. Poté dovodil, že v daném případě nastaly hmotněprávní účinky výpovědi dne 19. března 2009, kdy měl žalobce na základě oznámení pošty objektivně možnost vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď. Uzavřel, že byla-li výpověď doručena žalobci dne 19. března 2009, pak žaloba na určení její neplatnosti podaná u soudu až dne 1. června 2009 byla podána po marném uplynutí (prekluzívní) šedesátidenní lhůty upravené v ustanovení § 711 odst. 5 obč. zák. Za této situace žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. března 2010, č. j. 68 Co 87/2010-31, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správný pokládal rovněž právní názor, který na jeho základě přijal soud prvního stupně ohledně hmotněprávních účinků výpovědi ze dne 12. března 2009, tj. že tyto účinky nastaly dne 19. března 2009. S přihlédnutím k uvedenému právnímu názoru shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána po marném uplynutí zákonem stanovené prekluzívní lhůty. Proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm vyjádřil přesvědčení, že projev vůle se nemůže dostat do sféry dispozice adresáta, který z objektivních důvodů (např. z důvodu hospitalizace či dlouhodobějšího pobytu v zahraničí apod.) není v době doručování zásilky přítomen v místě svého bydliště. V této souvislosti připomněl, že již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že z důvodu vážné nemoci (pásový opar) se v době od 17. března do 3. dubna 2010 (správně 2009) v bytě nezdržoval a že jeho dcera, kterou zmocnil k přebírání jemu adresované pošty, byla v té době v zahraničí. Namítl, že v napadeném rozsudku se odvolací soud s těmito okolnostmi nijak nevypořádal. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvracela správnost použitých dovolacích námitek a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. dále jen o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Napadený potvrzující rozsudek spočívá rovněž na (předběžném) právním názoru, že výpověď ze dne 12. března 2009 byla žalobci účinně doručena dne 19. března 2009, tedy toho dne, kdy byla zásilka obsahující výpověď uložena na poště. Správnost tohoto právního názoru dovolatel prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnil. Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení otázky, zda se výpověď dostala do sféry dispozice dovolatele dne 19. března 2009, tj. v den, kdy zásilka obsahující výpověď byla uložena na poště, a to bez ohledu na to, zda se tam dovolatel (jím zmocněná osoba) v době jejího doručování zdržoval; uvedená otázka je totiž soudy rozhodována rozdílně, byť již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena (viz posléze uvedený výklad). Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání pro řešení zmíněné otázky přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 711 odst. 3 obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2 obč. zák.), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Ve smyslu § 711 odst. 5 obč. zák. nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. Z řečeného mimo jiné vyplývá, že ve smyslu § 711 odst. 3 věty první obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci a že šedesátidenní lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi začne běžet právě ode dne doručení výpovědi nájemci (§ 711 odst. 5 obč. zák.). Pro úplnost zbývá dodat, že šedesátidenní lhůta podle § 711 odst. 5 obč. zák. je lhůtou prekluzívní (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 13. srpna 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, z 10. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, z 20. října 2009, sp. zn. 26 Cdo 3770/2008, a ze 17. prosince 2009, sp. zn. 26 Cdo 4821/2009).
Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení dostane do sféry jeho dispozice nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. 9. vydání Komentáře občanského zákoníku autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol. vydané v roce 2004 v nakladatelství C. H. Beck Praha a dále například rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, uveřejněný pod C 3314 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a z 15. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Ke zmíněnému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích z 19. listopadu 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008 (tj. v rozhodnutí, na které odkázal soud prvního stupně), a z 22. září 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, v nichž rovněž dovodil, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni. Pro úplnost zbývá připomenout, že právní názory prezentované v posledně uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud zaujal již v poměrech právní úpravy výpovědi (pronajímatele) z nájmu bytu obsažené v občanském zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb.
V projednávaném případě dovolatel v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně mimo jiné uvedl, že se od 17. 3 do 3. 4. 2009 v bytě, z důvodu vážné nemoci (pásový opar), nevyskytoval a že ani jím zmocněná dcera A. Č. v bytě od 18. 3. do 1. 4. 2009 nebyla přítomna, neboť v uvedené době pobývala v zahraničí (srov. podání na č. l. 20 21 spisu). Dovolací soud zastává názor, že tyto okolnosti (pokud by byly prokázány) jsou způsobilé založit překážku, která až do jejího odpadnutí objektivně vylučuje možnost nepřítomného adresáta seznámit se s obsahem jemu adresovaného projevu vůle v daném případě výpovědi z nájmu bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2010, sp. zn. 26 Cdo 3524/2009). Uvedené (právně významné) okolnosti však nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, a proto se jimi tento soud zabývat nemohl. Ani odvolací soud se jimi ovšem nezabýval a tento svůj postup ani nijak nevysvětlil (např. odkazem na ustanovení § 205a odst. 1 o.s.ř.). Jestliže se tedy odvolací soud (bez dalšího) ztotožnil se závěrem, že dovolatel měl objektivní příležitost seznámit se s obsahem výpovědi již dne 19. března 2009, aniž se vypořádal se shora uvedenými (právně významnými) okolnostmi tvrzenými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (např. tak, že v daném případě nemohou být odvolacím důvodem), je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl užit opodstatněně.
Z řečeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. a jeho obsahové konkretizace správný. Dovolací soud ho proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a podle § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. června 2011

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu