26 Cdo 2672/2013
Datum rozhodnutí: 15.10.2013
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013




26 Cdo 2672/2013



U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce V. M. , zastoupeného JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Žitná 562/10, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Slovinská 10, IČ: 48030627, o nahrazení projevu vůle k převodu nebytového prostoru, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 98/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 11 Cmo 5/2013-85, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám JUDr. Pavla Srba, advokáta se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Nejvyšší soud dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2013, č. j. 11 Cmo 5/2013-85, k němuž se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil žalobce, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. dále opět jen o.s.ř. ), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V tomto ohledu v dovolání pouze uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (a odchyluje se od judikatury) , avšak takováto specifikace zmíněné obsahové náležitosti nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v citovaném ustanovení. Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž dovolatel (snad) usuzoval na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Pro úplnost zbývá dodat, že případy zmíněné pod body 3/ a 4/) míří na situace, kdy je zapotřebí sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu či kdy dovolací soud se má v dovolacím řízení odchýlit od (svého) právního názoru vyjádřeného v jeho (dřívějším, resp. dřívějších) rozhodnutích (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů). Okolnost, že dovolatel nesouhlasil s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy jinými slovy řečeno napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nad rámec řečeného dovolací soud dodává, že navíc k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. října 2013 JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu