26 Cdo 2670/2010
Datum rozhodnutí: 16.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 4 o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 2670/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) F. Z. a b) Z. Z. , proti žalovanému Ing. V. P. , zastoupenému Michalem Benčokem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 6, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení žalobců z jimi užívané části bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 67/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2009, č. j. 51 Co 262/2009-160, takto:


I. Dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2009, č. j. 51 Co 262/2009-160, jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. ledna 2009, č. j. 6 C 67/2007-146, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na vyklizení části bytu, a výrok o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Od ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem z 19. 1. 2009, č. j. 6 C 67/2007-146, výrokem pod bodem I. určil, že zvýšení nájemného z bytu č. 4, o velikosti 1+1, o rozloze 52,6 m2, II. kat., nacházejícího se ve 3. NP domu č. p. 526 v ulici N. P. č. 35, v P. 10 Strašnicích, určené v dopise žalovaného ze dne 21. 2. 2007, je neplatné , výrokem pod bodem II. zamítl vzájemný návrh žalovaného, požadující výrok soudu, že žalobci jsou povinni vyklidit jimi užívanou severní část bytu, přiléhající k traktu nádvoří, tedy dvě místnosti s příslušenstvím o celkové výměře 47,9 m2 ve 3. NP domu č. p. 526, k. ú. S., N. P. 526/35, v Praze 10, do 15 dnů od právní moci rozsudku , a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání a v průběhu odvolacího řízení vzal zpět odvolání proti výroku o určení neplatnosti zvýšení nájemného. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 30. 10. 2009, č. j. 51 Co 262/2009-160, odvolací řízení ve věci určení neplatnosti zvýšení nájemného zastavil, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného o vyklizení části bytu, a ve výroku nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, kterým je napaden i souvisící výrok o nákladech odvolacího řízení. Protože jde o rozsudek vydaný po 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. XXVII tohoto zákona) dále o. s. ř. .

Dovolání, které žalovaný podal proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupený, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujícího důvodu nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalovaný v dovolání pouze odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze 3. 11. 2009, č. j. 6 C 344/2007-91, jímž mělo být rozhodnuto o jeho vlastnickém právu k předmětnému bytu, tedy na rozhodnutí vydané až po napadeném rozsudku odvolacího soudu. Uplatnil tak novou skutečnost, ke které nemůže dovolací soud v řízení o dovolání přihlížet, neboť podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ve věci samé.

Z uvedeného vyplývá, že žalovaný v dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nepředestřel otázku zásadního právního významu. Dovolání není přípustné ani proti souvisícímu výroku o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. by žalobcům vůči žalovanému náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jim však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2010

JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu