26 Cdo 2660/2014
Datum rozhodnutí: 26.11.2014
Dotčené předpisy: § 44 odst. 7 předpisu č. 120/2001Sb., § 36 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb.



26 Cdo 2660/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyn JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněného M. M. , R., proti povinným 1) neznámým dědicům po B. P., zemřelé 1. 10. 2008, naposledy Ch., 2) České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Ostrava, Ostrava-Radvanice, Lihovarská 1335/9, o 2.817.555,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 26 EXE 5557/2012, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2014, č. j. 66 Co 495/2013-49, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2014, č. j. 66 Co 495/2013-49, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. ledna 2013, č. j. 26 EXE 5557/2012
-26, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) usnesením ze dne 9. 1. 2013, č. j. 26 EXE 5557/2012-26, nařídil exekuci na majetek povinných 1) a 2) podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 12. 9. 2012 v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 K 13/2007-214 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.817.555,- Kč a pro náklady exekuce; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Petr Kocián. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že seznam přihlášených pohledávek splňuje zákonné předpoklady, aby byl exekučním titulem (v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 374/2010). Zároveň dodal, že i když není dosud zjištěno, kdo je právním nástupcem po zemřelé B. P., neboť dědictví je předluženo a všichni dosud známí dědici dědictví odmítli, připustil Nejvyšší soud s ohledem na právní jistotu oprávněného v obdobných případech v usnesení ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 970/2007, možnost vést exekuční řízení proti neznámým dědicům zemřelého dlužníka a České republice v případě, že dědictví připadne státu.
K odvolání povinné 2) Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 1. 2014, č. j. 66 Co 495/2013-49, její odvolání odmítl s odůvodněním, že v něm nejsou namítány žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 7 věta prvá a druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen exekuční řád ), neboť odvolatelka nezpochybnila existenci vykonatelného exekučního titulu ani věcnou legitimaci účastníků .
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 2) dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dáele jen o. s. ř. ), a uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že odvolací soud nesprávně interpretoval obsah jejího procesního úkonu odvolání, učinil-li z něj závěr, že nebyly zpochybněny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, což vyústilo v nesprávnou aplikaci ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu vydáním usnesení o odmítnutí odvolání. Dovolatelka poukazuje na to, že se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007) a nastolil tak (shodně se soudem prvního stupně) stav, kdy proti povinné 2) je vedena exekuce na její majetek, aniž by oprávněný disponoval exekučním titulem vůči ní. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl o ní podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ). Zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou (účastníkem řízení), jež je zastoupena osobou s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky procesního práva (aplikace ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe.
Podle § 44 odst. 7 věta první a druhá exekučního řádu proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne.
Uvedené ustanovení vyložil Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tak že odvolání, které neobsahuje žádné skutečnosti (tzv. blanketní odvolání), odvolací soud odmítne bez dalšího, jestliže o tomto následku byl odvolatel předem poučen v usnesení o nařízení. Bylo-li podáno věcně projednatelné odvolání, lze usnesení o nařízení exekuce přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. Ke skutečnostem, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, však nemůže odvolací soud přihlížet, aniž se jich dovolal účastník řízení. Usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání, které neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, je rozhodnutím ve věci samé.
V projednávané věci povinná 2) v odvolání s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007, uveřejněné pod číslem 70/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, namítala, že že soud prvního stupně učinil závěr o jejím právním nástupnictví předčasně a nesprávně , neboť je-li dědictví po povinné předluženo, Česká republika se pravděpodobně nestane jejím právním nástupcem, protože dědické řízení může být skončeno buďto schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelčiným věřitelům k úhradě dluhů nebo nařízením likvidace dědictví , tedy jinak řečeno zpochybňovala svoji věcnou legitimaci ve smyslu § 36 odst. 3 exekučního řádu. Protože věcná legitimace oprávněného a povinného je jedním z předpokladů nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odvolací soud pochybil, jestliže
se v odvolání uplatněnou námitkou nezabýval věcně a odvolání odmítl.
Dovolatelka se rovněž správně dovolává postupu, popsaného v závěrech citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007, podle něhož věřitel může uplatnit svou pohledávku žalobou u soudu podanou proti neznámým dědicům zemřelého dlužníka, jestliže za řízení o dědictví nebo jinak dosud nebylo objasněno, zda zůstavitel zanechal dědice, popřípadě o kom lze mít důvodně (zejména podle poznatků z probíhajícího dědického řízení) za to, že je zůstavitelovým dědicem. Soud v tomto případě posoudí, zda je možné v řízení ihned pokračovat nebo zda řízení musí být přerušeno až do skončení řízení o zůstavitelově dědictví. V řízení lze ihned pokračovat jen tehdy, bylo-li nepochybně zjištěno, že zůstavitel zanechal takový majetek, že zůstavitelovi dědici (stát, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 obč. zák.) budou zcela jistě odpovídat ve smyslu ustanovení § 470 a § 472 obč. zák. za všechny zůstavitelovy dluhy (a za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele) v plném rozsahu; v takovém případě soud v řízení ustanoví žalovaným neznámým dědicům zemřelého dlužníka opatrovníka (§ 29 odst. 1 o. s. ř.). V ostatních případech, zejména tehdy, je-li dosud pochybné, v jakém rozsahu budou zůstavitelovi dědici (stát, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 obč. zák.) odpovídat ve smyslu ustanovení § 470 a § 472 obč. zák. za zůstavitelovy dluhy (a za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele), nebo je-li dokonce dědictví předluženo, soud řízení přeruší podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. až do skončení řízení o zůstavitelově dědictví.
Závěry tohoto rozhodnutí jsou použitelné i v poměrech exekučního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 970/2007), neboť oprávněný jako věřitel nemá jinou možnost, jak zabránit promlčení svého nároku, než podat návrh na zahájení (exekučního) řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 895/2001). Protože exekuční řízení nelze podle § 254 odst. 2 o. s. ř. přerušit, znamená to, že před nařízením exekuce musí soud v případech, kdy je pochybné, v jakém rozsahu budou zůstavitelovi dědici (stát, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 obč. zák.) odpovídat ve smyslu ustanovení § 470 a § 472 obč. zák. za zůstavitelovy dluhy (a za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele), nebo je-li dědictví předluženo a v úvahu tak přichází uzavření dohody o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovým věřitelům (§ 175 p o. s. ř.) či nařízení likvidace dědictví soudem (§ 175t o. s. ř.), vyčkat skončení řízení o dědictví původního povinného, až bude ve smyslu § 36 odst. 3 exekučního řádu prokázáno, na koho a v jakém rozsahu přešla povinnost z exekučního titulu (zůstavitelovy dluhy).
Se zřetelem k uvedenému lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soud se odchýlilo od shora citované judikatury Nejvyššího soudu a spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243e odst. 2 věta první o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g o. s. ř.), příp. o nich bude rozhodnuto postupem podle § 87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu