26 Cdo 2640/2014
Datum rozhodnutí: 16.12.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 2640/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) Z. H. , H. K., a b) M. H. , tamtéž, zastoupených JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163/18, proti žalovaným 1) Z. H. , H. K., a 2) V. H. , tamtéž, o zaplacení částky 89.930,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 38/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. května 2013, č. j. 21 Co 32/2013-306, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (odvolacího soudu) ze dne 27. 5. 2013, č. j. 21 Co 32/2013-306, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ). Dovolatelé ve svém dovolání odvolacímu soudu především vytýkali, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky spočívající v existenci předmětu právního vztahu, totiž bytu . Na řešení posléze uvedené otázky však napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud předestřenou otázku samostatně neposuzoval a závěr o existenci práva nájmu k bytu čerpal ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. toliko z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2004, č. j. 9 C 78/2003-31. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelů, že přípustnost dovolání zakládají rovněž na nesprávném právním posouzení věci v otázce procesního práva, spočívající v dopadu vydaného rozsudku pro uznání do sféry práva hmotného a jeho závaznosti se zřetelem k ust. § 159a o. s. ř. na rozhodování o nárocích v majetkové sféře , nicméně ve vztahu k této (navíc poněkud obecně formulované) otázce však dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž tuto vadu (nedostatek), pro nějž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.)

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu