26 Cdo 2638/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 104 odst. 2 o. s. ř., § 11 předpisu č. 121/2008Sb.



26 Cdo 2638/2016-186


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Masarykova třída 274/16, Hrnčířská 274/16, Opava , se sídlem v Opavě, Masarykova třída 274/16, IČO 26813106, zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem v Opavě, Partyzánská 1565/18, proti žalovanému O. B. , zastoupenému JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, o zaplacení částky 159.713 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 117 C 7/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2016, č. j. 57 Co 240/2015-153, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 438 Kč, k rukám Mgr. Marka Urbiše, advokáta se sídlem v Opavě, Partyzánská 18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Opavě rozsudkem (pro uznání podle § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále jen o. s. ř. ) ze dne 10. 9. 2014, č. j. 117 C 7/2014-24, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 11. 2014, č. j. 117 C 7/2014-34, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 159.713 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 31. 1. 2014 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, č. j. 57 Co 240/2015-153, zamítl návrh na přerušení řízení, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků v odvolacím řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve věci samé na výzvu soudu učiněnou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. K námitce o nedostatku plné moci zástupce žalobce uvedl, že je odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který byl zhojen novou plnou mocí udělenou zástupci žalobce dne 2. 10. 2015 platně zvoleným výborem, jehož členům vznikla funkce 18. 9. 2015. Dále dodal, že žaloba o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 18. 12. 2015 neměla vliv na rozhodnutí v této věci, neboť soud nebyl oprávněn v tomto řízení otázku případné neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek řešit. Konečně neshledal s odkazem na ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen zákon č. 121/2008 Sb. ), důvodnou ani námitku žalovaného o nedostatku oprávnění vyšší soudní úřednice rozhodovat podle § 114b odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s vydáním platebního rozkazu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.

Žalovaný zpochybnil předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání s odůvodněním, že řízení mělo být zastaveno pro nedostatek plné moci zástupce žalobce (odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000) a že kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. byla vydána vyšší soudní úřednicí v rozporu se zákonem č. 121/2008 Sb.

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že nedostatek plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze a to v souladu s ustanovením § 104 odst. 2 o. s. ř. odstranit, přičemž dodatečné doložení oprávnění jednat za účastníka činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1888/98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3294/2009). Odkaz dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000) není případný, a to pro odlišné skutkové okolnosti, neboť nedostatek plné moci jako podmínky řízení byl v posuzovaném případě odstraněn předložením plné moci ze dne 2. 10. 2015.

V souladu s praxí dovolacího soudu je rovněž závěr odvolacího soudu, že nebylo možné zabývat se v daném řízení platností usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, na kterém byl zvolen nový výbor žalobce, neboť platnost usnesení přijatých shromážděním společenství vlastníků jednotek nelze posuzovat v jiném řízení než podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvodná není ani námitka dovolatele o nedostatku oprávnění vyšší soudní úřednice rozhodovat v souvislosti s vydáním platebního rozkazu podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. Rozsah působnosti vyšších soudních úředníků je vymezen v § 11 zákona č. 121/2008 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10, negativně. Podle citovaného ustanovení může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou činností, které jsou v tomto ustanovení uvedeny, přičemž rozhodování podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. v tomto negativním výčtu obsaženo není.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž jak bylo shora uvedeno není důvod se odchýlit. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. listopadu 2016

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu