26 Cdo 2600/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



26 Cdo 2600/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Agentury Praha 5 a. s . v likvidaci , se sídlem v Praze 5, Plzeňská 452/167, IČO: 26776286, proti žalovanému P. Ch. , P., o 3.452 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 449/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2012, č. j. 21 Co 524/2012-229, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:


Žalovaný napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2012, č. j. 21 Co 524/2012-229, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 8. 2012, č. j. 11 C 449/2003-221, jímž byla zamítnuta žádost žalovaného o ustanovení advokáta pro zastupování v řízení o jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2011, č. j. 11 Cmo 370/2010-196.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) dále jen o. s. ř. , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu věc sama srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno.
Dovolací soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
Nad rámec uvedeného je možno dodat, že dovolání by ostatně bylo bezpředmětné, neboť dovolací řízení, pro které žádal ustanovení advokáta, již bylo pravomocně skončeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, č. j. 26 Cdo 1544/2013-272.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu