26 Cdo 2589/2015
Datum rozhodnutí: 23.11.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 2589/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, IČO 41197518, Územní pobočka Vsetín, adresa pro doručování: VZP ČR ÚP Vsetín, Vsetín, Smetanova 841, proti povinnému V. S. , K., zastoupenému JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem v Mikulůvce č. p. 141, adresa pro doručování: Valašské Meziříčí, Hemy 855, pro pohledávku 2.732.456 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 103 EX 08784/09, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2015, č. j. 9 Co 3/2015-100, takto:

Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Povinný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2015, č. j. 9 Co 3/2015-100, jímž odvolací soud potvrdil usnesení jmenovaného soudního exekutora ze dne 5. 11. 2014, č. j. 103 EX 08784/09-95, kterým bylo rozhodnuto o obvyklé ceně ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (výrok 1.), o ceně jednotlivých práv a závad s nemovitou věci spojených (výrok 2.), současně soudní exekutor určil existenci závad, které prodejem nemovité věci nezaniknou (výrok 3.), a výslednou cenu (výrok 4.).
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .
Dovolání povinného neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013).
V dovolání není vymezen ani dovolací důvod, neboť povinný napadl posouzení právní otázky, na které rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatelem namítaná údajná dohoda s oprávněnou může být případně důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř., v této části řízení týkající se určení ceny nemovitých věcí je však tato námitka irelevantní, jak už správně dovodil odvolací soud.
Za tohoto stavu, kdy v dovolání povinného schází náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a není v něm vymezen důvod dovolání, trpí dovolání vadami obsahu, které po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2015 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu