26 Cdo 2582/2013
Datum rozhodnutí: 14.08.2015
Dotčené předpisy: § 79 odst. 1 písm. e) předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012



26 Cdo 2582/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné AHOLD Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 520/117, identifikační číslo osoby 44012373, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné Saletta s.r.o. , se sídlem v Hodoníně, Brněnská 3979, identifikační číslo osoby 25542214, pro 58 685,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 Nc 2035/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2012, č. j. 12 Co 170/2012-197, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 12 Co 170/2012-201, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně na návrh povinné společnosti usnesením ze dne 7. 7. 2011, č. j. 2 Nc 2035/2005-164, exekuci, která byla nařízena usnesením uvedeného soudu ze dne 16. 1. 2006, č. j. 2 Nc 2035/2005-8, zastavil pro částku 16 726,90 Kč (odstavec I. výroku) a pro úroky z prodlení výrokově specifikované (odstavce II. a III.). Zároveň exekuci zastavil v části, jímž byla nařízena pro úroky z prodlení ve výši 162 343,20 Kč a smluvní pokutu ve výši 161 988,80 Kč exekučními příkazy soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno - město, se sídlem v Brně, Cejl 99, ze dne 5. 5. 2006, č. j. 97 EX 1896/06-25, ze dne 5. 5. 2006, č. j. 97 EX 1896/06-26, a ze dne 5. 5. 2006, č. j. 97 EX 1896/06-27, vždy přikázáním pohledávky z účtu povinné (odstavce IV. až VI. výroku). Příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem ze dne 27. 4. 2010 soud prvního stupně zrušil (odstavec VIII. výroku) a ve zbytku návrh povinného na zastavení exekuce zamítl (odstavec VII. výroku). K posledně uvedené výrokové větě v odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl, že povinnou rozporované formální náležitosti v dané exekuci vykonávaného exekutorského zápisu sepsaného dne 9. 8. 2005 pod sp. zn. EZ 23/05 soudním exekutorem JUDr. Karlem Urbanem, Exekutorský úřad Brno město (dále exekutorský zápis ) byly soudem prvního stupně i odvolacím soudem (Krajským soudem v Brně) opakovaně přezkoumány ve fázi nařízení exekuce se shodným závěrem, že tyto náležitosti byly - s výjimkou otázky smluvní pokuty splněny .

K odvolání povinné společnosti Krajský soud v Brně (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 17. 10. 2012, č. j. 12 Co 170/2012-197, usnesení soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o zastavení exekuce změnil tak, že exekuci zastavil i v její zůstávající části, tedy ohledně pohledávky oprávněné ve výši 41 958,78 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,5% ročně z částky 861,30 Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9,5% ročně z částky 21 444,91 Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9,5% ročně z částky 19 652,57 Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení . Současně rozhodl o náhradě nákladů exekuce mezi účastníky řízení a o náhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, přičemž tyto náklady samostatným usnesením nevyčíslil, protože se soudní exekutor práva na jejich náhradu vzdal (viz usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 11. 2012, č. j. 12 Co 170/2012-201). Odvolací soud uzavřel, že exekutorský zápis neobsahuje jednu ze zákonem vyžadovaných formálních náležitostí (§ 79 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 dále jen exekuční řád ), a proto s ním nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti. Ohledně označení jednotlivých účastníků exekutorského zápisu má odvolací soud pochybnost , zda průkaz advokáta (zástupkyně oprávněné) lze považovat bez dalšího za způsobilý prokázat identitu určité osoby , jestliže žádný právní předpis v době pořízení exekutorského zápisu náležitosti průkazu advokáta neupravoval a uvedený doklad byl určen pouze k prokázání oprávnění poskytovat advokátní služby. U průkazů totožnosti účastníků exekutorského zápisu soudní exekutor neuvedl okolnost, zda se jednalo také o průkazy platné (§ 80 exekučního řádu). Pro tyto vady exekutorského zápisu (u nichž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1972/2007) odvolací soud exekuci v označeném rozsahu zastavil podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb, dále jen o. s. ř. .

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním ze dne 15. 2. 2013 (její doplnění dovolání ze dne 23. 5. 2013 již bylo podáno opožděně), v němž přípustnost dovolání opřela o skutečnost změny rozhodnutí soudu prvního stupně a o existenci zásadního právního významu napadeného usnesení, zabývajícího se právní otázkou, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/ a § 237 odst. 3 o. s. ř.). Usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), protože ustanovení § 79 odst. 1 písm. e/ exekučního řádu požadovalo pouze údaj, jak má být ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků. Ustanovení § 80 exekučního řádu stanovilo jen procesní podmínky a způsob takového ověření, aniž by ukládalo soudnímu exekutorovi povinnost uvést údaj o platnosti úředního průkazu přímo v textu exekutorského zápisu jako podmínku vykonatelnosti titulu. Odvolací soud § 80 exekučního řádu vyložil přespříliš extenzivně a nezabýval se systematickým, teleologickým a jazykovým výkladem uvedeného ustanovení. Opomenul rovněž základní výkladový princip, podle něhož má být s ohledem na zásadu autonomie vůle účastníků právního úkonu preferován vždy výklad, který zachovává platnost učiněného právního úkonu. Skutkové okolnosti posuzovaného případu jsou odlišné od věci judikované dovolacím soudem pod sp. zn. 20 Cdo 1972/2007. Není podstatné, aby v exekutorském zápisu byla uvedena přesná citace § 80 exekučního řádu, neboť se jedná o materiální a nikoli formální náležitost tohoto titulu. Smyslem zákonné úpravy je zajistit, aby byla bez jakékoli pochybnosti prokázána totožnost účastníků exekutorského zápisu, což v posuzované věci bylo splněno. Povinný nenamítal jako formální vadu exekutorského zápisu absenci o platnosti úředního průkazu, takže odvolací soud - jestliže k takové vadě přihlédl sám měl náležitosti exekutorského zápisu zkoumat již v předchozí fázi řízení. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila povinná tak, že napadené usnesení považuje za správné, neboť v exekutorských či notářských zápisech se jedná právě o formalistický přístup a tento formalismus je samou podstatou těchto zápisů .

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. čl. II., bod 12., část první přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. a článek II., bod 7., část první přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), dále opět o. s. ř. .

Dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení za splnění podmínky advokátního zastoupení a je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud za splněného předpokladu přípustnosti dovolání povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu primárně závěr odvolacího soudu, že pro účely vykonatelného exekutorského zápisu k ověření totožnosti advokáta zastupujícího některou z osob nelze použít bez dalšího průkaz advokáta nebo advokátního koncipienta (viz § 5d zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném ke dni sepisu exekutorského zápisu dále zákon o advokacii ).

Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu (vždy ve znění účinném do 31. 12. 2012) je exekučním titulem exekutorský zápis podle § 78 písm. a), tj. zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování exekutorských zápisů (§ 79 odst. 1 exekučního řádu) a materiální (věcné) náležitosti (§ 78 písm. a/, § 79 odst. 2 exekučního řádu). S exekutorským zápisem, který neobsahuje některou z formálních náležitostí, nejenže nelze spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti (oprávněná osoba přichází o výhodu vymoci na jeho podkladě splnění povinnosti bez předcházejícího nalézacího řízení), ale takový zápis není ani veřejnou listinou ve smyslu § 79 odst. 7 exekučního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, které se týká notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, jehož závěry jsou použitelné i v projednávané věci).

Formální náležitosti exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti stanovil zákonodárce v § 79 odst. 1 exekučního řádu a zařadil mezi ně krom dalšího údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků (§ 79 odst. 1 písm. e/). Ustanovení § 79 odst. 1 písm. e) exekučního řádu předpokládalo, že v exekutorském zápisu musí být výslovně uveden některý ze způsobů, jímž se podle ustanovení § 80 uvedeného zákona pro účely sepisu exekutorského zápisu prokazuje totožnost účastníků a jímž byla soudnímu exekutorovi skutečně prokázána. Z logiky věci je nutno dovodit, že prokázání totožnosti podle § 79 odst. 1 písm. e) exekučního řádu se vztahovalo i na zástupce nepřítomných účastníků exekutorského zápisu; byť tuto osobu zákon nezmiňoval, neznamená to, že by jí tímto způsobem (tj. vynecháním v textu) hodlal u ověření totožnosti přiznat více práv a méně povinností než v případě zastoupeného. Navazující ustanovení § 80 exekučního řádu obsahovalo konkrétní pokyn exekutorovi, podle čeho má ověřovat totožnost účastníků (vyjmenovaných osob), jestliže je nezná osobně, a to z platného úředního průkazu nebo potvrzením dvěma svědky totožnosti.

Zákon výslovně nedefinuje pojem úřední průkaz . Nepochybně však půjde o průkaz, na základě kterého (v něm obsažených identifikačních údajů) je možno zjistit totožnost jeho držitele. Mezi takové průkazy patří občanský průkaz, cestovní pas, ale i ostatní průkazy vystavené příslušným státním orgánem a opatřené fotografií držitele tohoto průkazu. Za úřední průkaz je možno považovat například i řidičský průkaz nebo identifikační kartu cizích státních příslušníků. Pro úplnost je třeba zmínit, že průkaz totožnosti - nikoli však úřední průkaz - definuje nyní zákon č. 253/2008 Sb. , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve svém § 4 odst. 6, podle kterého se jen pro účely tohoto zákona průkazem totožnosti rozumí doklad vydaný orgánem veřejné správy, v němž je uvedeno jméno, příjmení, datum narození a z něhož je patrná podoba, popřípadě i jiný údaj umožňující identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele (srov. Bílek, P., Fiala, R., Jindřich, M., Wawerka, K. a kol.: Notářský řád a řízení o dědictví, komentář, 4. vydání 2010, C.H. BECK, str. 251).

V posuzované věci bylo prokázání totožnosti zástupce oprávněné společnosti - advokátního koncipienta - a jednatelky povinné společnosti v exekutorském zápisu poznamenáno tak, že v prvně uvedeném případě byla totožnost ověřena dle advokátního průkazu ČAK č. 30229 a dle advokátního průkazu ČAK č. 8152 , v druhém případě byla totožnost ověřena dle OP č. 104185986 . Česká advokátní komora je samosprávnou stavovskou organizací, vykonávající veřejnou správu na úseku advokacie (§ 40 odst. 2, 3 zákona o advokacii). Průkaz advokátního koncipienta byl v době vyhotovení posuzovaného exekutorského zápisu (9. 8. 2005) dle čl. 3 usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 12. 10. 2004, kterým se mění usnesení představenstva České advokátní komory č. 10/1999 Věstníku, o prokazování oprávnění k výkonu advokacie a o průkazu advokáta a průkazu advokátního koncipienta, primárně určen k prokázání skutečnosti, že dotyčný byl zapsán do seznamu advokátních koncipientů vedeného Komorou (§ 36 zákona o advokacii). Z výše uvedeného lze dovodit, že průkaz advokátního koncipienta nebylo možno k datu vyhotovení posuzovaného exekutorského zápisu považovat za průkaz úřední, ať již z hlediska osoby, která jej vystavila (a nebyla státním orgánem), či z hlediska účelu jeho vydání.

Závěr o nedostatečném způsobu ověření totožnosti zástupce oprávněné osoby je podporován zmatečnostmi mezi vyhotoveným prvopisem exekutorského zápisu a jeho stejnopisem. Prvopis listiny obsahuje údaj o tom, že oprávněná je zastoupena na základě plné moci ze dne 14. 7. 2003 advokátkou JUDr. Sášou Navrátilovou a ta je zastoupena na základě plné moci ze dne 9. 8. 2005 Mgr. Miroslavem Lahodou, totožnost ověřena advokátního průkazu ČAK č. 30229, totožnost ověřena dle advokátního průkazu ČAK č. 8152 , přičemž z připojené plné moci ze dne 9. 8. 2005 plyne, že Mgr. M. L. je advokátním koncipientem a držitelem průkazu. Tento advokátní koncipient je také v závěru exekutorského zápisu jako jediný za oprávněnou holograficky podepsán. Stejnopis exekutorského zápisu oproti tomu podpis Mgr. M. L. neobsahuje, ačkoli je v záhlaví zápisu zastoupení oprávněné znamenáno shodně s prvopisem; u podpisů bez dalšího (tj. bez připojení názvu oprávněné společnosti a vztahu podepsané osoby k oprávněné) je strojopisně uvedena pouze JUDr. Sáša Navrátilová, v. r. . Krom neurčitě formulovaného průkazu osobně přítomného zástupce oprávněné (za jménem a příjmením advokátního koncipienta jsou připojeny dva advokátní průkazy) je tak zřejmý rozpor v záznamu údaje o faktickém zástupci - advokátním koncipientovi, který nejspíš exekutorovi předkládal svůj koncipientský průkaz a rovněž advokátní průkaz nepřítomné advokátky JUDr. Sáši Navrátilové.

Jestliže odvolací soud uzavřel, že exekutorský zápis neobsahuje jednu ze zákonem vyžadovaných formálních náležitostí (§ 79 odst. 1 písm. e/ exekučního řádu), neboť způsob, jímž byla prokázána totožnost účastníků, neodpovídá ustanovení § 80 exekučního řádu, nelze s ním spojovat vlastnost přímé vykonatelnosti a takový zápis nelze ani považovat za veřejnou listinu ve smyslu § 79 odst. 7 exekučního řádu, je tento jeho závěr správný a zásadně koresponduje s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Závěr dovolacího soudu v řešené otázce nevyžaduje, aby se dovolací soud zabýval druhou dovolací námitkou oprávněné, týkající se absence adjektiva platný ve vztahu k průkazům, jimiž byla ověřována totožnost účastníků exekutorského zápisu (odkázat ovšem lze na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 925/13, ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 1005/12, a ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 924/13, uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu, které uvedenou otázku řešily).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; dovolání oprávněné bylo zamítnuto a povinné podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. srpna 2015

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu