26 Cdo 255/2015
Datum rozhodnutí: 11.08.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 255/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Břeclav , se sídlem Břeclav, nám. T. G. Masaryka 3, proti žalovanému K. B. , zastoupenému Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Brno, Údolní 33, o zaplacení 348.872,- Kč s příslušenstvím a 1.304.532,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 309/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2014, č. j. 14 Co 123/2012-344, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2014, č. j. 14 Co 123/2012-344, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o. s. ř. ), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). K doplnění dovolání ze dne 26. 6. 2015 dovolací soud nemohl přihlédnout, jelikož bylo podáno až po uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první ve spojení s § 240 odst. 1 o. s. ř.).

Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí jak tvrdí dovolatel na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání zřejmé, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe (judikatury dovolacího soudu), kterou není nutno vymezit uvedením konkrétní spisové značky, ale i slovním popisem (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky z 18. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14) se řešení této právní otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál. V podstatě vyjadřuje nesouhlas s právními závěry vyjádřenými v napadeném rozhodnutí, resp. v rozhodnutích Nejvyššího soudu, z nichž odvolací soud vycházel, činí tak však na odlišném (vlastním) skutkovém základě, předkládaném v dovolání. Tím uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. srpna 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu