26 Cdo 2548/2011
Datum rozhodnutí: 13.11.2012
Dotčené předpisy: § 714 obč. zák.




26 Cdo 2548/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Chomutov , se sídlem v Chomutově, Husova 2079/10, identifikační číslo osoby 00041955, proti žalované H. B. , bytem v Ch., zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kostrhunem, advokátem se sídlem v Chomutově, Zborovská 1760/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 1 C 399/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 14 Co 287/2008-65, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (odvolací soud) ze dne 9. 12. 2008, č. j. 14 Co 287/2008-65, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově (soud prvního stupně) ze dne 17. 1. 2007, č. j. 1 C 399/2004-23, jímž uložil žalované vyklidit byt o velikosti 1+3b v šestém podlaží domu v Ch. (dále též jen předmětný byt , popř. byt ) a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (tj. před 1. červencem 2009) Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm v souladu s čl. II bodu 12 věty první tohoto zákona podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen o. s. ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelka napadla.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není jím naopak důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), ani podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu).
Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) dovolatelka uplatnila (námitkou, že jí soud znemožnil realizaci procesních práv na úspěšnou obranu , neboť jí pro odvolací řízení neustanovil zástupce z řad advokátů, že odvolací soud nedostatečně zkoumal splnění podmínek řízení a nezjistil okolnosti rozhodné pro posouzení věci). K této vadě však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně nezakládají (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních). Jen pro úplnost lze dodat, že v řízení před soudem prvního stupně dovolatelka jen poukázala na své špatné sociální a majetkové poměry, přes poučení soudu podle § 119a odst. 1 o. s. ř. jiná tvrzení (vztahující se k uplatněnému nároku vyklizení bytu) neuvedla, ani neoznačila důkazy. Odvolací soud by proto mohl přihlédnout k novým tvrzením a provést nově označené důkazy, jen pokud by nebyly v rozporu s § 205a odst. 1 o. s. ř.
V řízení bylo prokázáno (je-li zvažována přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nelze zjištěný skutkový stav úspěšně zpochybnit), že žalobce vyloučil dovolatelku z bytového družstva, rozhodnutí o vyloučení jí doručil a dovolatelka se proti němu neodvolala. Vyloučením z bytového družstva dovolatelce zaniklo i její členství v družstvu a skončil jí tak nájem k předmětnému bytu (§ 231 odst. 4, 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, § 714 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen obč. zák. ).
Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, usnesení téhož soudu ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2270/2009, a ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 640/2010) v řízení o vyklizení družstevního bytu nepřísluší soudu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění podat proti rozhodnutí představenstva (včasné) odvolání. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak výrazem standardní soudní praxe. K sociálním a majetkovým poměrům dovolatelky pak odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) přihlédl při rozhodování o bytové náhradě, na jejíž zajištění vázal vyklizení předmětného bytu.
Přípustnost dovolání proto nelze dovodit ani z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu