26 Cdo 2495/2000
Datum rozhodnutí: 19.12.2000
Dotčené předpisy:




26 Cdo 2495/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. D., proti žalovanému J. Č., o zaplacení částky 37.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 149/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 1998, č. j. 39 Co 429/97-40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. ledna 1998, č. j. 39 Co 429/97-40, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soudu prvního stupně) ze dne 30. ledna 1997, č. j. 18 C 149/95-25, v zamítavém výroku o věci samé co do částky 34.500,- Kč s příslušenstvím potvrdil (potvrzující výrok) a zrušil jej v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 2.500,- Kč a ve výroku o nákladech řízení (zrušující výrok), a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vztahu k potvrzujícímu výroku odvolací soud dovodil, že nájemní smlouva ze dne 30. prosince 1992, na jejímž základě se žalobce domáhal zaplacení částky 34.500,- Kč s příslušenstvím, je pro rozpor se zákonem (ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění před změnou provedenou s účinností od 3. prosince 1999 zákonem č. 302/1999 Sb.) neplatná a proto z této (neplatné) smlouvy nemohl pro žalovaného vyplynout závazek, jehož splnění se žalobce domáhal.



Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že směřuje proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku. Jeho přípustnost opřel o ustanovení "§ 238 odst. 1" zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."). Formálně v něm uplatnil dovolací důvody podle § 241 odst. 2 (správně odst. 3) písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. Z obsahu dovolání lze dovodit návrh, aby dovolací soud zrušil potvrzující výrok napadeného rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.



Dovolání bylo sice podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu - jeho potvrzujícímu výroku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), včas a subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení (žalobcem) řádně zastoupeným advokátkou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), avšak není v dané věci přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly žalobcem v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ustanoveními § 238 odst. 1 písm. a/ a b/ a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř.

O žádný z těchto případů přípustnosti dovolání v daném případě nejde. Jelikož rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím rozsudek soudu prvního stupně, nýbrž v napadeném výroku jde o rozsudek potvrzující, nemůže být dovolání přípustné ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Podle § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil (v tam uvedeném rozsahu) v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Nenavrhl - li žalobce vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř.; odvolací soud sám přípustnost dovolání proti svému rozsudku - jeho potvrzujícímu výroku - ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř. nevyslovil.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř.

Žalobce z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první /per analogiam/ o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. prosince 2000

JUDr. Miroslav F e r á k,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová