26 Cdo 2450/2006
Datum rozhodnutí: 27.03.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.





26 Cdo 2450/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně R. D., zastoupené advokátem, proti žalované R. s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 109.107,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp.zn. 7 C 1129/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2006, č.j. 31 Co 117/2006-89, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.951,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí 109.107,- Kč spolu s 5 % úrokem od 18. 10. 2004 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že J. V. (její matka) byla oprávněnou osobou při transformaci J. z. d. D. K. (právního předchůdce žalované) a podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 42/1992 Sb. ), jí vznikl nárok na vydání majetkového podílu ve výši 742.229,- Kč. Smlouvou ze dne 24. 9. 1993 J. V. jednak pronajala žalované své zemědělské pozemky o výměře 11,3817 ha za roční nájemné 14.102,- Kč a dále s žalovanou sjednala vypořádání majetkového podílu z transformace v ročních splátkách ve výši 22.267,- Kč (minimálně 3 % z hodnoty podílu). Dne 27. 5. 2004 J. V. zemřela a podle dohody o vypořádání dědictví schválené usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. D 376/2004, nabyla pohledávku na nájemné a na vypořádání majetkového podílu žalobkyně. Žalovaná dluží nájemné za pronájem pozemků v letech 2001, 2002 a 2003 celkem ve výši 42.306,- Kč


a splátky na majetkový podíl za stejné období celkem ve výši 66.801,- Kč. Po podání žaloby žalovaná zaplatila žalobkyni 75.009,- Kč a žalobkyně vzala žalobu ohledně této částky zpět.


Okresní soud v Rakovníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. října 2005, č.j. 7 C 1129/2004-64, řízení co do částky 75.009,- Kč zastavil (výrok I.), ohledně zbytku uplatněného nároku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).


K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. května 2006, č.j. 31 Co 117/2006-89, rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 75.009,- Kč ve výši 3 % ročně od 18. 10. 2004 do 17. 11. 2004, tj. 191,- Kč, ve zbývající části jej potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a konečně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).


Soudy obou stupňů vycházely z toho, že po omezení žaloby je předmětem řízení již jen nárok týkající se vypořádání majetkového podílu z transformace. Vzaly za prokázané, že v srpnu 2002 (správně ke dni 30. 6. 2002) došlo k novému přepočtu majetkových podílů z transformačního projektu J. z. d. D. K. (vzhledem k tomu, že původně byl do čistého jmění družstva zahrnut majetek, který družstvu nepatřil) a že nový výpočet majetkového podílu žalobkyně vzniklého z transformace činí 363.953,- Kč. To představuje roční splátky (3 % z opravené hodnoty majetkového podílu) 10.919,- Kč. Žalovaná plnila podle opraveného výpočtu. Za žalované období podle nově provedeného výpočtu nic nedluží.


Po právní stránce soudy obou stupňů uzavřely, že je transformační projekt pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný v částech, které byly schváleny valnou hromadou oprávněných osob (§ 2 odst. 2 a § 10 zákona č. 42/1992 Sb.) Výpočet majetkového podílu podle § 9 odst. 7 zákona č. 42/1992 Sb. má však pouze pořádkovou povahu. Je-li výpočet nesprávný, může se oprávněná osoba dovolat soudní ochrany. Stejně tak, zjistí-li družstvo, že jím provedený výpočet je nesprávný, může jej opravit; pokud již oprávněné osobě nesprávně vypočtenou vyšší částku vyplatilo, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vypořádání majetkového podílu


a jeho výše se tedy neurčuje dohodou oprávněné a povinné osoby, ale vzniká ze zákona. Pokud by měl být majetkový podíl vypořádán vyšší částkou než odpovídá zákonným hlediskům, muselo by se tak stát některou z forem, kterou zákon připouští např. darovací smlouvou. Přitom odkázaly na judikaturu dovolacího soudu, konkrétně na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 777/97, a ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 462/2002, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2006,


sp. zn. 29 Odo 1334/2005. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že dohoda o vypořádání majetkového podílu je nad rámec opraveného majetkového podílu neplatná) dovodil, že je dohoda ze dne 24. 9. 1993 v části převyšující opravený majetkový podíl neúčinná.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), když zásadní právní význam spatřuje v tom, že soud rozhodl na základě judikátů či nálezů ÚS, ale bez toho, že by bylo před jakýmkoliv soudem prováděno důkazní řízení, že se namítaná věc stala, ba dokonce byl přinesen důkaz opaku, tj. rozdílnosti listiny, která měla skutečnost osvědčovat. Výslovně uvedla, že nezpochybňuje právo na přepočet majetkového podílu z transformace ani to, že přepočet může provést sama povinná právnická osoba, nýbrž zpochybňuje hodnověrnost důkazu, kterým toto mělo být prokázáno . Vytýkala soudu prvního stupně, že vzal za fakt listinu, která byla předložena ve fotokopii a vůči níž vznesla (prostřednictvím svého advokáta) připomínku, že listina není shodná s tou, kterou zaslal ředitel společnosti, a na které jsou podpisy transformační rady . Podle ní takováto nezpůsobilá listina nemůže být považována za důkaz. Jako další dovolací důvod uplatnila, že řízení bylo postiženo vadou, když žalovaná nebyla řádně zastoupena a odvolací soud shledal plnou moc pro jejího advokáta jako platnou. Soudy se pak ani nevypořádaly s jejím návrhem na vydání rozsudku pro zmeškání. Dále obsáhle argumentovala pro závěr, že plná moc právního zástupce žalovaného není platná. Závěrem navrhla, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a byly jí přiznány náklady zastoupení.


Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že žalobkyně v dovolání neuvedla žádnou právní otázku, která by splňovala podmínku zásadního právního významu. Vyvracela námitky žalobkyně o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a poukazovala na to, že přepočet transformačního podílu žalobkyně byl doložen zápisem z jednání transformační rady, vyjádřením auditora a novým výpočtem transformačního podílu sjetinou registru členů a oprávněných osob. Ohledně namítané vady uvedla, že se žalobkyně dovolává vady řízení, která není na její úkor. Závěrem navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto a jí byly přiznány náklady dovolacího řízení.


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


V projednávané věci směřuje dovolání podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) do výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby pro částku 34.098,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 18. 10. 2004 do 17. 11. 2004 a s 5 % úrokem z prodlení od 18. 11. 2004 do zaplacení.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.


Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.


Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle


§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnila.


V projednávané věci dovolatelka námitkou, že žalovaná nebyla v řízení řádně zastoupena, a námitkou, že soud nevydal podle jejího návrhu rozsudek pro zmeškání, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatelka však přehlédla, že k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají. Lze jen dodat, že i v případě přípustnosti dovolání by její výhrady neobstály. K vadě řízení, jež měla za následek odnětí možnosti jednat před soudem (v důsledku neplatné plné moci), soud přihlédne jen, jestliže nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem dovolateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1900/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69, ročník 2001, sešit 10). Rozsudek pro zmeškání ve smyslu § 153b o.s.ř. soud vydat může, ale nemusí (srov. slovo může uvedené v § 153b odst. 1 o.s.ř.). Jestliže soud nevyhoví návrhu na vydání kontumačního rozsudku, nevydává o tom zvláštní rozhodnutí a s návrhem žalobce (žalobkyně) na postup podle § 153b odst. 1 o.s.ř. se nemusí vypořádat ani v odůvodnění rozhodnutí o věci samé (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 706 s).


Námitkou, že soudy obou stupňů vycházely při zjišťování výše majetkového podílu z listiny, která není hodnověrná, dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle


§ 241a odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka však opět přehlédla, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.


Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.405,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 471,- Kč.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 27. března 2008


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.,


předsedkyně senátu