26 Cdo 2373/2015
Datum rozhodnutí: 18.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



26 Cdo 2373/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Mgr. P. A. , H., proti žalovaným 1. A. M. , a 2. A. Š. , oběma H., zastoupeným obecným zmocněncem Ing. V. R., Č., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 308/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2015, č. j. 19 Co 706/2014-107, takto: Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 24. února 2015, č. j. 19 Co 706/2014-107, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. září 2014, č. j. 5 C 308/2012-96, jímž podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 158/2012.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně mohl rozhodnout o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 158/2012 budou řešeny otázky rozhodné pro posouzení aktivní věcné legitimace žalobce v projednávané věci, je v souladu s ustálenou judikaturou (k možnosti přerušit řízení srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení téhož soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1576/2015; k otázce věcné legitimace obecně srovnej např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1995, sp. zn. 7 Cdo 154/93, uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo 5, ročník 1996, s. 225). Odvolací soud dostatečně zvážil zejména otázku hospodárnosti řízení a jeho úvaha není ani zjevně nepřiměřená (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014).
Dovolání žalobce tak není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, a proto ho Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2015 JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu