26 Cdo 229/2010
Datum rozhodnutí: 11.01.2012
Dotčené předpisy: § 575 odst. 1 obč. zák.




26 Cdo 229/2010
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně KOMETY ZS a.s. Brno , se sídlem v Brně, Sportovní 581/4a, identifikační číslo 60721669, proti žalovanému P. A. , bytem v B., zastoupenému JUDr. Františkem Urbancem, advokátem se sídlem v Brně, Křenová 26, o 160.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 113/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2009, č. j. 44 Co 385/2006-175, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.710,- Kč k rukám JUDr. Františka Urbance, advokáta se sídlem v Brně, Křenová 26, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í :
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobkyně dovoláním napadla potvrzující rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolacího soudu) ze dne 29. 6. 2009, č. j. 44 Co 385/2006-175, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod § 241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu).
Byť formálně dovolatelka namítla nesprávné právní posouzení věci a odkázala na § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti s ohledem na obsah dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila i nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (námitkou, že žalovaný prostory užíval nejméně do 31. 1. 2002, že jí nikdy o ukončení nájmu neinformoval, že k odpojení prostor od energií došlo shodným jednáním žalovaného a JUDr. M. K., jenž v důsledku neplatné kupní smlouvy nebyl vlastníkem zimního stadiónu, v němž se prostory nacházely ). Dovolatelka brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění; nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejího názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení, zda byl žalovaný v době od 1. 6. 2001 do 31. 1. 2002 nájemcem předmětných nebytových prostor (v Z. za L. ) a zda je v této době užíval.
Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnila dovolatelka správnost závěru odvolacího soudu, že při skončení nájmu není významné, zda došlo k předání předmětu nájmu, že dohodu o ukončení nájmu mohl uzavřít JUDr. M. K., který se s ohledem na neplatnou kupní smlouvu nikdy vlastníkem zimního stadiónu nestal a že nájemní smlouva zanikla pro nemožnost plnění.
Závěr odvolací soudu, že předání (odevzdání) nebytových prostor po skončení nájmu je z povahy věci vyloučeno a neplyne ani ze zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 116/1990 Sb. ), není sice správný (i pro nebytové prostory platí, že k vrácení předmětu nájmu nestačí pouhé vyklizení /opuštění/ pronajatých prostor, nájemce musí také prostory odevzdat), právní posouzení věci však na něm nespočívá.
V řízení bylo prokázáno (zjištěný skutkový stav nelze v daném případě úspěšně zpochybnit - viz předchozí výklad), že během trvání nájemní smlouvy se odpojením dodávky energií a vody (které již nebyly obnoveny) staly pronajaté nebytové prostory nezpůsobilými ke smluvenému účelu užívání a že v době od 1. 6. 2001 do 31. 1. 2002 žalovaný již vyklizené prostory neužíval.
Závěr odvolacího soudu, že nájemní smlouva i povinnost žalovaného platit nájemné zanikla pro nemožnost plnění, jež nastala během nájemního vztahu, a to k okamžiku, kdy se předmět nájmu stal nezpůsobilým (podzim roku 1999), je v souladu s § 575 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ), i soudní praxí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2485/2005). I nájem sjednaný na dobu určitou může před uplynutím sjednané doby skončit jinými (obecnými) způsoby než výpovědí podle § 9 zákona č. 116/1990 Sb., nelze vyloučit ani důvody zániku nájemního vztahu upravené v obecných ustanoveních o nájemní smlouvě nebo obecné důvody zániku závazku - tedy ani § 575 občanského zákoníku o nemožnosti plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1167/2001, uveřejněný pod č. 35/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobkyni tak nájemné za dobu (1. 6. 2001 do 31. 1. 2002), kdy již nájemní vztah mezi účastníky platně neexistoval, nenáleží, stejně jako bezdůvodné obohacení, neboť žalovaný v této době již prostory vyklidil a neužíval je.
Došlo-li k zániku nájemní smlouvy podle § 575 odst. 1 obč. zák. pro nemožnost plnění, není pro právní posouzení věci významné, zda po ukončení nájmu došlo k předání prostor, a zda dohodu o ukončení nájmu mohl uzavřít JUDr. M. K., který se s ohledem na neplatnou kupní smlouvu nikdy vlastníkem zimního stadiónu nestal.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalobkyně tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 8.625,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 1.785,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. ledna 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu