26 Cdo 2274/2013
Datum rozhodnutí: 18.09.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




26 Cdo 2274/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně V. F. , bytem v P., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtíně 81, proti žalované J. V. , bytem v N., zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích Zeleném Předměstí, Sladkovského 2059, o uložení povinnosti strpět užívání části rodinného domu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 397/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 23 Co 337/2010-738, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala, aby původně žalovaný Z. F. (dále též jen původně žalovaný ) strpěl, resp. umožnil jí užívání jednoho obytného pokoje, kuchyně, koupelny a WC, nacházejících se v přízemí domu v části obce Moravany na stavební parcele č. 359, vše v katastrálním území M. n. L., obec Moravany, zapsaného na LV č. 1061 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice (dále jen předmětný dům ).
Rozsudky Okresního soudu v Pardubicích (soudu prvního stupně), a to vyhovující ze dne 2. srpna 2007, č. j. 23 C 397/2006-81, a zamítavý ze dne 18. září 2008, č. j. 23 C 397/2006-209, byly k odvolání původně žalovaného (první z nich) a žalobkyně (druhý z nich) zrušeny usneseními Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích jako soudu odvolacího ze dne 27. března 2008, č. j. 23 Co 523/2007-140, a ze dne 5. března 2009, č. j. 23 Co 603/2008-290; současně byla věc vždy vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení následujícím po zrušení druhého (zamítavého) rozsudku soud prvního stupně nejprve k návrhu žalobkyně usnesením ze dne 18. ledna 2010, č. j. 23 C 397/2006-495, rozhodl (podle § 107a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.), že na místo původně žalovaného Z. F. vstupuje do řízení (jako žalovaná) J. F. (jeho dcera a nynější vlastnice předmětného domu). Poté rozsudkem (v pořadí třetím) ze dne 25. března 2010, č. j. 23 C 397/2006-510, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok II.) a státu (výrok III.).
K odvolání žalobkyně odvolací soud (poté, co jeho předcházející /ve věci samé potvrzující/ rozsudek ze dne 23. září 2010, č. j. 23 Co 337/2010-553, byl k dovolání žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2012, č. j. 26 Cdo 3306/2011-656, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 23 Co 337/2010-738, citovaný (v pořadí třetí) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku o věci samé I. a v nákladovém výroku III. a změnil ho v nákladovém výroku II.; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. listopadu 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř. ). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle § 240 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. Podle § 57 odst. 2 věty první o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
Jak se podává z obsahu spisu (srov. potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 746), napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahující správné (úplné) poučení o dovolání bylo žalobkyni doručováno (v souladu s § 50b odst. 2 ve spojení s § 45 odst. 2, § 46 a § 47 o. s. ř.) prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky její zástupkyně advokátky JUDr. Jaroslavy Moravcové, kam bylo dodáno dne 18. prosince 2012. Jelikož zástupkyně žalobkyně se do datové schránky přihlásila dne 21. prosince 2012, bylo žalobkyni napadené rozhodnutí tímto okamžikem (dnem) doručeno (§ 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Z uvedeného pak nezbytně vyplývá, že posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 21. února 2013. Bylo-li proto dovolání učiněno telefaxem (viz č. l. 758 spisu) až v pátek 22. února 2013 (a následně doplněno písemným podáním předaným k poštovní přepravě dne 25. února 2013), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2013 JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu