26 Cdo 2234/2015
Datum rozhodnutí: 21.07.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 2234/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce L. K. , P., zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Tomaštíkem, advokátem se sídlem v Praze 3 Žižkově, Jeseniova 245/1, proti žalované Základní organizaci Českého zahrádkářského svazu, vzorové osadě Na Skalce , se sídlem v Praze 10, Přetlucká 130, IČO: 45772363, o určení podnájemního vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 47 C 171/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2014, č. j. 28 Co 65/2014-222, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2014, č. j. 28 Co 65/2014-222, (k němuž se žalovaná písemně vyjádřila) odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o. s. ř. ), neboť v něm schází vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). V dovolání totiž dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, tedy které ze čtyř kritérií uvedených v ustanovení § 237 považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Okolnost, že dovolatel nesouhlasil s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka (zde otázka existence podnájemního vztahu) měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy jinými slovy řečeno napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nelze však ani opomenout, že dovolatel v dovolání uplatnil především nezpůsobilý dovolací důvod v podobě výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení otázky existence podnájemního vztahu.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2015 JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu