26 Cdo 2196/2014
Datum rozhodnutí: 20.11.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 2196/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně EUROSPOL PRAGUE s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Nad Zlíchovem 25/393, IČO 25676288, zastoupené Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, proti žalované České spořitelně, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, IČO 45244782, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., dr. h. c., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 741/13, pro 957.114,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 244/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2013, č. j. 11 Co 456/2013-117, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala včasné dovolání proti usnesení ze dne 18. 11. 2013, č. j. 11 Co 456/2013-117, kterým Městský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 3. 9. 2013, č. j. 39 C 244/2012-97, ve kterém soud prvního stupně rozhodl, že se žalobkyně neosvobozuje od soudních poplatků.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen o. s. ř. , odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a je v něm uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Pro tyto nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka navíc uplatnila nepřípustné dovolací důvody. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen nesprávné právní posouzení věci, dovolatelka však ve svém dovolání namítá, že řízení bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybňuje i prostřednictvím námitek skutkových (polemikou se závěry odvolacího soudu o její majetkové situaci).

Protože tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu