26 Cdo 2185/2013
Datum rozhodnutí: 14.11.2013
Dotčené předpisy: § 31 odst. 1 obč. zák.



26 Cdo 2185/2013
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. R. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, proti žalované Tesco Stores ČR a.s. , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, IČO: 45308314, zastoupené Mgr. Pavlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, o zaplacení částky 287.760,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 404/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 62 Co 81/2013-205, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 62 Co 81/2013-205, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 10. 2012, č. j. 26 C 404/2009-171, zamítl žalobu o zaplacení částky 287.760,- Kč s poplatkem z prodlení od 5. 1. 2009 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Po provedeném dokazování zjistil, že účastníci uzavřeli dne 1. 12. 2007 smlouvu (dále též jen Smlouva ), v níž se s odkazem na ustanovení § 719 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ) dohodli, že žalobce jako nájemce bytu č. 4 a č. 7 v P. 2, Ř., tyto byty s účinností od 1. 1. 2008 přenechá žalované k ubytování jejích zaměstnanců, a to na dobu určitou s možností jejího prodloužení, že při uzavírání Smlouvy zastupoval žalobce jeho syn J. R., který Smlouvu podepsal, že mu žalobce udělil plnou moc, že s uzavřením Smlouvy písemně souhlasil pronajímatel bytů, že i dodatek ke Smlouvě o ukončení podnájmu bytů k 30. 9. 2008 (datum vyznačené v dodatku - 31. 9. 2008, považoval soud jen za zřejmou nesprávnost) ze dne 22. 7. 2008 uzavřel za žalobce jeho syn, že plná moc, kterou ho k jednání týkajících se bytů zmocnil, byla omezena do 30. 6. 2008, že však žalovaná s ohledem na předchozí jednání oprávněně předpokládala, že je k zastupování žalobce zmocněn i nadále, a že žalobce po uzavření dodatku jednání zastupujícího syna schválil. Dále zjistil, že žalovaná byty k 30. 9. 2008 vyklidila, a chtěla je žalobci odevzdat, ten si je však nepřevzal.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou podnájemní smlouvu podle § 719 odst. 1 obč. zák., jež skončila k 30. 9. 2008, a tím skončila žalované i povinnost platit nájemné . Žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení nájemného za dobu od října do prosince 2008, a jelikož žalovaná byty k 1. 10. 2008 vyklidila, a k jejich předání nedošlo pro neposkytnutí součinnosti žalobcem, nepřiznal soud žalovanou částku ani jako bezdůvodné obohacení podle § 451 odst. 2 obč. zák. a žalobu zamítl.
Městský soud v Praze (odvolací soud) k odvolání žalobce usnesením ze dne 10. 4. 2013, č. j. 62 Co 81/2013-205, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soudu prvního stupně vytkl, že se zabýval jen otázkou skončení podnájemního vztahu, aniž by se zabýval i otázkou platnosti jeho vzniku a jeho závěry týkající se skončení podnájmu jsou tak předčasné. Měl za to, že soud prvního stupně přehlédl, že Smlouvu uzavřel v zastoupení žalobce jeho syn, a to na základě plné moci, aniž by to bylo ze Smlouvy patrné a že dosud nebylo postaveno najisto , kdo Smlouvu za nájemce podepsal, a zda byla tato osoba oprávněna za nájemce jednat , a že tato zjištění jsou podstatná pro posouzení platnosti Smlouvy podle § 719 obč. zák., neboť v případě, že smlouvu uzavírá zástupce na základě hmotněprávní plné moci podle § 31 odst. 1 obč. zák. musí být z ní být patrno, že tak činí jako zástupce, jinak je smlouva neplatná, odkázal přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 245/97 a R 44/2000. S ohledem na neúplně zjištěný skutkový stav rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení se soud prvního stupně zaměří na otázku platnosti Smlouvy, zjistí, zda původní podnájemní vztah, který vznikl na základě dříve uzavřené smlouvy (v lednu 2007) zanikl uplynutím doby, nebo zda a v jakém rozsahu byl nahrazen Smlouvou, uložil soudu prvního stupně, aby poučil žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť na jeho straně je břemeno tvrzení i důkazní, a pro případ, že by soud zjistil, že Smlouva je neplatná, zdůraznil, že musí důsledně postupovat podle § 118a odst. 2 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř. ), a uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítal, že odvolací soud vyložil a aplikoval ustanovení § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1 obč. zák. v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Poukázal na rozhodnutí ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 965/2006, v nichž dovolací soud dospěl k závěru, že podpis zmocněnce na smlouvě je právně účinný bez ohledu na skutečnost, zda zmocněnec je uveden v záhlaví této smlouvy. Za nesprávný a v rozporu s judikaturou považoval i závěr soudu prvního stupně o skončení podnájmu k 30. 9. 2008. Navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně a žalobě vyhověl.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž skončilo odvolací řízení a které závisí na vyřešení otázky (platnosti smlouvy podepsané zmocněncem), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je přípustné.
Nejvyšší soud již v rozsudcích ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, uveřejněném pod č. 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 965/2006, uveřejněném pod č. 92/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž dovolatel přiléhavě odkázal) formuloval a odůvodnil závěr,
že podepsala-li fyzická osoba smlouvu jako osoba jednající za smluvní stranu, není pro řešení otázky platnosti této smlouvy významné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotněprávní plné moci. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v řadě svých dalších rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2186/2012, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2132/2010) a sdílí je i v této věci.
Závěr odvolacího soudu, že pro posouzení platnosti Smlouvy je významné, zda je v ní uvedeno, že ji uzavírá za žalobce jeho zmocněnec na základě plné moci, tak není správný. Neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že se soud prvního stupně platností Smlouvy nezabýval, neboť z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že se soud zabýval tím, kdo Smlouvu uzavřel, kdo jí podepsal, a dospěl k závěru, že byla uzavřena platně (srovnej str. č. 3 odst. 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu