26 Cdo 2169/2014
Datum rozhodnutí: 09.10.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



26 Cdo 2169/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce Ing. R. K. , zastoupeného JUDr. Rao Varadem Uppalurim, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, proti žalovanému O. J. , zastoupenému JUDr. Radimem Dvorským, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 387/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2013, č. j. 64 Co 132/2013-241, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.271,- Kč k rukám JUDr. Radima Dvorského, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní 32, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 1. 2013, č. j. 18 C 387/2007-213, jímž zamítl žalobu na obnovu řízení (o neplatnost výpovědi z nájmu bytu) a uložil žalobci zaplatit náklady řízení, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Má-li být dovolání přípustné proto, že se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu , jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od které konkrétní ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil při řešení právních otázek, na nichž jeho rozhodnutí spočívá a které jsou dovoláním napadeny (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
Vztáhl-li dovolatel vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), k posouzení otázky stanovení počátku běhu lhůty k podání návrhu při souběhu důvodů pro obnovu řízení, přehlíží, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.
Dovolatel navíc zpochybnil závěr odvolacího soudu, že návrh na obnovu řízení podal až po uplynutí lhůty stanovené v § 233 odst. 1 o. s. ř., prostřednictvím námitek skutkových, a uplatnil tak nepřípustný dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu