26 Cdo 2153/2015
Datum rozhodnutí: 05.10.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



26 Cdo 2153/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobců a) S. P. , b) R. P. , zastoupených JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, proti žalovanému Mgr. M. R. , zastoupenému Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Branická 659/107, o zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 40 C 261/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 15. prosince 2014, č. j. 30 Co 396/2014-84, ve znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 16. dubna 2015, č. j. 30 Co 396/2014-95, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 8.460 Kč k rukám JUDr. Jana Vodičky, advokáta se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2014, č. j. 30 Co 396/2014-84, ve znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 16. 4. 2015, č. j. 30 Co 396/2014-95, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Dále nelze přehlédnout, že žalovaný v dovolání uplatnil nezpůsobilé důvody, které jednak směřují proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (zejména ohledně okolností uzavření dohody o kauci), a jednak namítl vady řízení (nesprávné označení účastníků řízení).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 5. října 2015
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu