26 Cdo 2140/2011
Datum rozhodnutí: 24.10.2012
Dotčené předpisy: § 700 obč. zák.




26 Cdo 2140/2011
ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce J. S. , bytem v K., N. 349, zastoupeného JUDr. Emilem Švingerem, advokátem se sídlem v Písku, Smetanova 78, proti žalované J. D. , bytem v K., Ř. 161, zastoupené JUDr. Jiřím Šmrhou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Plánkova 600, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 603/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. listopadu 2010, č. j. 5 Co 2049/2010-72, takto: I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 5. 2010, č. j. 6 C 603/2009-44, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované spolu s další žalovanou Z. D. (dále též jen 2. žalovaná ) a všem, kdo s nimi bydlí, soud uložil vyklidit dům čp. 161 v katastrálním území K., postavený na stavební parcele č. 189, spolu s touto parcelou a veškerými součástmi a příslušenstvím těchto nemovitostí (dále též jen předmětný dům ) a vyklizené předat s veškerými klíči žalobci a rozhodl o nákladech řízení.
Zjistil, že (obě) žalované (jako nájemkyně) uzavřely s právní předchůdkyní žalobce dne 15. 2. 2003 smlouvu o nájmu bytu o velikosti 2+1 v předmětném domě (dále též jen předmětný byt , popř. byt ) obsahující všechny zákonem předepsané náležitosti, a to na dobu neurčitou (dále jen Nájemní smlouva ), že dne 2. 3. 2009 dal žalobce žalovaným výpověď z nájmu bytu z důvodu nezaplacení nájemného ve výši trojnásobku měsíčního nájemného, s poučením o možnosti podat ve lhůtě šedesáti dnů žalobu na určení její neplatnosti (dále též jen Výpověď ), že Výpověď, adresovanou oběma žalovaným, převzala jen žalovaná, doručení Výpovědi 2. žalované nebylo prokázáno. Uzavřel, že Nájemní smlouva je platná, nájemní vztah mezi žalobcem a žalovanými nebyl ukončen, neboť Výpověď nebyla 2. žalované doručena, žalované tedy neužívají byt bez právního důvodu, a proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 11. 2010, č. j. 5 Co 2049/2010-72, změnil rozsudek soudu prvního stupně, uložil žalovaným vyklidit předmětný dům a se všemi klíči předat žalobci do patnácti dnů od zajištění přístřeší (dále jen měnící výrok), potvrdil ho v části, v níž zamítl žalobu, aby dům vyklidili i všichni, kdo ho užívají spolu s žalovanými, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně o platnosti Nájemní smlouvy, dospěl však k odlišnému závěru ohledně doručení Výpovědi 2. žalované. Za významné považoval, že písemná Výpověď byla adresována oběma žalovaným, byť v jediné zásilce, že byla zaslána na adresu jejich bydliště, kde se (obě) zdržují, že zásilku osobně převzala jedna z adresátek (žalovaná) a že s jejím obsahem seznámila i 2. žalovanou. Výpověď se tak dostala do sféry dispozice obou žalovaných; poukázal na ustálenou soudní praxi a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2357/99. Protože žalované nepodaly ve lhůtě šedesáti dnů (§ 711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 10. 2011, dále též jen obč. zák. ), žalobu na určení neplatnosti Výpovědi, uplynutím výpovědní doby skončil jejich nájem k předmětnému bytu. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil a žalobě vyhověl.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), a odůvodnila je § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu, že Výpověď se dostala do sféry obou jejich adresátů (žalovaných); okolnost, že s 2. žalovanou nepopřely tvrzení žalobce, že jim dal výpověď, neprokazuje, že jim byla opravdu oběma doručena. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti části rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
V souzené věci dospěl odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že dovolatelce a 2. žalované vznikl společný nájem k předmětnému bytu podle § 700 odst. 1 obč. zák. Tento závěr nebyl dovoláním napaden, proto z něj dovolací soud vychází.
Společní nájemci mají stejná práva a povinnosti, zánik práva jednoho ze společných nájemců vede k rozšíření práv ostatních společných nájemců (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 01. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1461/2011, dílo Švestka, j., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 700 - 702. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 2040 s.). K zániku nájmu výpovědí může dojít i jen vůči jednomu ze společných nájemců; to neplatí u společného nájmu manželů (o ten však v souzené věci nešlo). Společní nájemci podle § 700 obč. zák. proto na rozdíl od manželů společných nájemců - v řízení nemají ani postavení nerozlučných společníků. S přihlédnutím k ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. platí, že každá z žalovaných jednala v řízení sama za sebe a podané dovolání se tak nevztahuje na 2. žalovanou.
Dovolatelka nezpochybňuje, že jí byla Výpověď doručena a že v zákonné lhůtě nepodala žalobu na určení její neplatnosti. Jestliže každé z žalovaných (tj. dovolatelce i 2. žalované) mohl skončit nájem k předmětnému bytu samostatně, pak pro právní posouzení, zda dovolatelce nájem k bytu skončil a byt užívá bez právního důvodu, je nevýznamné doručení Výpovědi 2. žalované další společné nájemkyni.
Jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že byla-li Výpověď adresovaná společně oběma žalovaným (tj. v podobě jediné zásilky), odeslána na adresu jejich bydliště, kde se obě zdržovaly, doručovanou listinu osobně převzala dovolatelka (jedna z adresátek) a s jejím obsahem se seznámila (přečtením) i 2. žalovaná (spoluadresátka), což je zřejmé i z jejich písemné korespondence s žalobcem, je závěr odvolacího soudu, že Výpověď tímto způsobem došla do sféry dispozice obou jejích adresátů, v souladu s výkladem přijatým v ustálené soudní praxi (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2357/99).
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace věcně správný, Nejvyšší soud aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady, na které by měl vůči dovolatelce právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. října 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu