26 Cdo 2130/2001
Datum rozhodnutí: 20.12.2001
Dotčené předpisy: § 46 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 2130/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. b. h. J. u D., proti žalovanému I. S., o zaplacení 64.820,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 16 C 1752/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2000, č.j. 12 Co 942/2000 - 50, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 29. srpna 2000, č.j. 16 C 1752/97 41, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu vydanému dne 20. dubna 1998, sp. zn. 16 C 1752/97.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. listopadu 2000, č.j. 12 Co 942/2000 - 50 toto odvolání odmítl podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Odvolací soud dovodil, že odvolání žalovaného bylo podáno až po uplynutí odvolací lhůty (§ 204 odst. 1 o.s.ř.). Vycházel z toho, že za den doručení usnesení soudu prvního stupně je třeba považovat den 1. září 2000. Posledním dnem odvolací lhůty bylo pondělí dne 18. září 2000 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaný však podal odvolání prostřednictvím svého zástupce teprve dne 20. září 2000. Toto usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne dne 8. února 2001.

Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalovaný dne 7. března 2001 včasné dovolání. Dovolatel má především zato, že odvolací soud řádně nezjistil a nezkoumal, kdy a jak právní zástupce žalovaného obdržel usnesení ze dne 29. srpna 2000, č.j. 16 C 1752/97 - 41. Nezkoumal, zda se zástupce žalovaného v místě doručení zdržoval, zda si mohl zásilku převzít, nebo, zda ji bylo možno doručit jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě, resp. domě. V době doručování se zástupce žalovaného v místě bydliště zdržoval. Taktéž se zde zdržovala i jeho manželka paní E. V. Dovolatel, (resp. jeho zástupce) připomíná, že se stávalo, že poštovní doručovatelky občas, aniž by se přesvědčily, zda se v domě někdo zdržuje, vhodily příslušnou výzvu do schránky. Zástupce žalovaného má přitom jak u vjezdu do domu, tak u domovních dveří, instalovány dva fungující zvonky. Tedy až po vyčerpání možností doručení přímo zástupci žalovaného, resp. jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo domě, mohla poštovní doručovatelka písemnost uložit na poště. Odvolací soud však převzal nesprávný závěr pošty o této otázce. Dovolatel proto požaduje zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000.

Dovolací soud za popsaného stavu uvážil, že dovolání žalovaného bylo v označené věci podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. Stalo se tak v rámci lhůty určené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř. Dovolání, pokud směřuje proti usnesení odvolacího soudu, se fakticky opírá o možný případ přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí, z pohledu výtek obsažených v dovolání žalovaného je třeba považovat za správné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).

Ze znění ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen jeho rozsahem, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Podle třetího odstavce zmíněného ustanovení však dovolací soud přihlédne též k (případným) vadám uvedeným v ustanovení § 237 o.s.ř., resp. v případech, kdy je jinak dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné, též k vadám řízení které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, pokud tyto vady nebyly uplatněny v dovolání. Z obsahu spisu ovšem nevyplývá, že by dané řízení bylo zatíženo některou z naznačených vad.

Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je - li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§ 46 odst. 2 o.s.ř.).

Jak vyplývá z doručenky týkající se zásilky určené zástupci žalovaného a obsahující usnesení soudu prvního stupně, č.j. 16 C 1752/97 - 41, která je připojena k čl. 42 spisu, byla zmíněná zásilka dne 1. září 2000 uložena na poště s údajem, že adresát, ač se v místě doručení zdržuje, nebyl zastižen a písemnost nemohla být doručena ani jinému příjemci, takže byla uložena na poště a adresát byl o uložení této zásilky písemně vyrozuměn a poučen o tom, že si ji má ve vlastním zájmu co nejdříve vyzvednout.

Řádně vyplněná a poštou stvrzená doručenka má obecně povahu veřejné listiny. Jestliže účastník zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (tedy namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení. V posuzovaném případě dovolatel namítá, že nebyl dodržen postup při doručení jeho zástupci ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 tím, že zásilka, obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně, byla uložena na poště, ač se v tento den jeho zástupce, kterému bylo doručováno (a stejně tak jeho manželka), zdržoval v místě doručení (vytýkáno tak není např., že by nebyla dána příslušná výzva k vyzvednutí této zásilky).

Protože dovolatel - byť v zásadě jen v obecné rovině - zpochybňoval, že pošta při doručování zmíněné zásilky postupovala v souladu s ustanovením § 46 odst. 2 o.s.ř., když v podstatě naznačoval, že doručovatelka se tehdy zřejmě ani nesnažila zásilku doručit přímo zástupci žalovaného, eventuálně jiné osobě v témže bytě, resp. domě, bylo prostřednictvím soudu prvního stupně provedeno ve smyslu ustanovení § 243a odst. 2 o.s.ř. dokazování k prokázání důvodů tohoto dovolání. Takto však ani ze zprávy ředitele obvodního ředitelství Č. p. - Obvod L. ze dne 26. července 2001, ani z výslechu zástupkyně vedoucí pošty H. n. N. svědkyně M. R., ani poštovní doručovatelky svědkyně A. P. nevyplynulo nic, co by zpochybnilo na doručence stvrzovaný postup při doručování uvedené zásilky zástupci žalovaného. Je přitom třeba si současně uvědomit, že skutečnost, že adresát (případně i jiná osoba bydlící v témže bytě nebo témže domě) nebyl zastižen, ač se v místě doručení zdržuje (§ 46 odst. 2 o.s.ř.) může být ovlivněna celou řadou předem nepředvídatelných okolností na straně adresáta. Sám dovolatel přitom nikterak neprokázal, že by v uvedeném případě nebylo poštou postupováno podle zmiňovaného ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř.

Z vyložených důvodů je proto patrné, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem je proto třeba pokládat za správné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.). Proto Nejvyšší soud České republiky z uvedeného důvodu podané dovolání žalovaného zamítl. K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 243b o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 věta první o.s.ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2001

JUDr. Pavel Pavlík , v.r.

předseda senátu