26 Cdo 2119/2002
Datum rozhodnutí: 10.06.2003
Dotčené předpisy: § 705 odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb.




26 Cdo 2119/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně J. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. M., zastoupenému advokátem, o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 34 C 10/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2002, č. j. 17 Co 104/2002-55, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2002, č. j. 17 Co 104/2002-55, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 25. 10. 2001, č. j. 34 C 10/2001-35, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu o velikosti 4+1, II. kategorie, I. kategorie, ve druhém patře domu č. p. 815 v P., ulice M. 42 (dále předmětný byt nebo byt ), určil, že byt bude nadále užívat žalobkyně, a žalovanému uložil byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí soudu podle § 705 odst. 1 a odst. 3 obč. zák., a na základě toho zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu označenému ve výroku rozsudku a rozhodl o dalším nájemci bytu. Při určení výlučného nájemce bytu vycházel ze zákonného hlediska zájmu nezletilých dětí účastníků, které byly pro dobu po rozvodu svěřeny do výchovy žalobkyně, když pronajímatelé se k osobě konkrétního nájemce nevyjádřili, a z hlediska účelného využití bytu (byt budou spolu se žalobkyní užívat i tři děti účastníků), kterážto hlediska zohlednil ve prospěch žalobkyně, a shledal je převažujícími nad hlediskem zásluhovosti o získání bytu (svědčícímu ve prospěch žalovaného). Povinnost žalovaného k vyklizení bytu vázal s odkazem na ustanovení § 712 odst. 3 in fine obč. zák. toliko na zajištění náhradního ubytování, přičemž důvody zvláštního zřetele hodné shledal v tom, že žalovaný vytváří v bytě trvale konfliktní situace, chová se agresivně k žalobkyni a k dětem, fyzicky je napadl a způsobil jim drobná zranění, že utiskuje ostatní spolubydlící ústrky, např. přestřižením šňůry od pračky či vypínáním tepla v zimě , a že tento stav má negativní dopad zejména na vývoj nezletilých dětí.. Současně soud prvního stupně zohlednil okolnost, že pro žalobkyni by bylo obtížnější zajistit žalovanému náhradní byt než náhradní ubytování.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2002, č. j. 17 Co 104/2002-55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zrušení práva společného nájmu a určení dalšího nájemce s tím, že se jedná o byt II. kategorie , a změnil ho ve výroku o vyklizení tak, že žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému bytu a o určení žalobkyně další nájemkyní bytu. Neshledal však, že by byly v důkazním řízení prokázány takové zvláštního zřetele hodné důvody, které by měly vést k výjimce ze zásady, že rozvedený manžel, který má byt vyklidit na základě rozhodnutí dle § 705 odst. 1 OZ, má právo na náhradní byt . Soud prvního stupně (uvedl odvolací soud) spatřoval tyto důvody v chování žalovaného k žalobkyni, přičemž odkázal na přestupkové řízení, a dále na přestřižení šňůry od pračky a vypínání tepla v zimě. Odvolací soud poukázal na to, že k chování, jímž žalovaný naplnil skutkovou podstatu přestupku, došlo před zhruba 1,5 rokem , a konstatoval, že poznatek o přestřižení šňůry k pračce vyplývá z výpovědi svědkyně V., není však blíže časově určen, svědkyně uvedla, že v lednu či únoru loňského roku došlo ke slovnímu konfliktu, syn účastníků hovořil o konfliktu, který byl předmětem přestupkového řízení, a dále bez bližšího časového určení uvedl, že měl se žalovaným konflikt i později, svědkyně i svědek uvedli, že v současné době (výslech byl proveden v říjnu 2001) žalovaného v bytě nevídají, .. svědek uvedl, že rodiče spolu hovoří jen v souvislosti s platbami výživného nebo platbami souvisejícími s užíváním bytu . Odvolací soud dále dovodil, že za okolnost zvláštního zřetele hodnou nelze považovat ani průtahy v platbách podílu žalovaného na užívání bytu, ani případnou obtížnost zajištění náhradního bytu pro žalovaného; poukázal přitom na zásluhy žalovaného na získání předmětného bytu, ve kterém žila jeho rodina i on sám řadu let, zatímco i když žalobkyně měla též před sňatkem byt, šlo o byt domovnický. Odvolací soud uzavřel, že za této situace není v řízení prokázáno, že v době rozhodování soudu I. stupně resp. soudu odvolacího jsou dány takové okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by měly vést k rozhodnutí, že žalovaný má právo jen na zajištění náhradního ubytování.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž brojí proti výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit po zajištění náhradního bytu, a proti výroku o nákladech řízení. V dovolání (aniž výslovně označuje uplatněné dovolací důvody) dovolatelka poukazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně o chování žalovaného k žalobkyni a k synovi L., a o zdravotním (psychickém) stavu nezletilého syna M. Odvolacímu soudu vytýká, že tato zjištění bagatelizoval poukazem na dobu, která od jednání žalovaného uplynula, a že nepovažoval za důvod zvláštního zřetele hodný okolnost, že žalovaný byl opakovaně v prodlení s placením nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu. V této souvislosti dovozuje, že by mělo být analogicky přihlédnuto k ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., podle kterého je takovéto jednání důvodem výpovědi z nájmu bytu, přičemž nájemci postačí při vyklizení poskytnout pouze přístřeší. Rovněž tak zpochybňuje zásluhy žalovaného o získání předmětného bytu, a odvolacímu soud vytýká, že celý případ nesprávně posoudil a nepřihlédl k zájmům nezletilých dětí. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 o.s.ř.), a je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jak je patrno z obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolání, je dovoláním uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (okolností rozhodných pro formu bytové náhrady).

Z ustanovení § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák. vyplývá, že ve zde uvedených případech zákon pro rozvedeného manžela stanovil jako primární formu bytové náhrady náhradní byt. Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že rozvedený manžel má právo na kvalitativně i kvantitativně nižší formu bytové náhrady náhradní ubytování. Ustanovení § 712 odst. 3 věty druhé za středníkem obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1493/96, uveřejněný pod č. 87 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Jestliže soud neprovede toto vymezení správně a nepřihlédne ke všem rozhodným okolnostem, je odůvodněn závěr, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Za okolnosti zvláštního zřetele hodné, významné pro rozhodování o nižší kvalitě bytové náhrady pro rozvedeného manžela, který má po zrušení práva společného nájmu byt vyklidit, lze (podle okolností konkrétního případu) považovat např. zájem nezletilých dětí na zajištění klidného výchovného prostředí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998 sp zn. 2 Cdon 1260/97), chování vyklizovaného manžela, které je v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1185/99), okolnost, zda platí podíl na nájemném a na úhradách spojených s užívání bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 324/2002, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16, C 1134). Naproti tomu za rozhodnou okolnost nelze považovat nepříznivé majetkové poměry rozvedeného manžela, který byl určen dalším nájemcem bytu ve vztahu k možnosti zajištění náhradního bytu pro vyklizovaného manžela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 26 Cdo 220/2002).

V projednávané věci shledal soud prvního stupně důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák. zejména v chování žalovaného k žalobkyni a k dětem, které má na jejich vývoj negativní dopad. Jak je patrno z odůvodnění jeho rozsudku, vycházel přitom ze skutkových zjištění učiněných z výpovědi žalobkyně a z listinných důkazů; i když provedl též výslech svědků J. V. a L. M. (srov. protokol o jednání konaném dne 23. 10. 2001 č. l. 31 a 32 spisu), z odůvodnění jeho rozsudku se nepodává, že by z těchto důkazů učinil skutková zjištění, rozhodná pro právní posouzení věci.

Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že v chování žalovaného k žalobkyni a k dětem nelze spatřovat důvod zvláštního zřetele hodný, pro který by měla být jeho povinnost k vyklizení vázána ve smyslu citovaného ustanovení na zajištění náhradního ubytování. Z odůvodnění jeho rozsudku vyplývá, že přitom vycházel z obsahu výpovědí svědků L. M. a J. V., učiněných v řízení před soudem prvního stupně; sám jejich výslech (ani výslech žalobkyně) nezopakoval (srov. protokoly o jednáních konaných před odvolacím soudem dne 16. 4. 2002 a dne 16. 5. 2002).

Podle § 213 odst. l o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší dokazování a lze-li je provést bez průtahů (§ 213 odst. 2 o. s. ř.); je ale nepřípustné, aby chce-li se odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně - tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.).

V projednávané věci - jak vyplývá z výše uvedeného - se odvolací soud odchýlil od skutkových závěrů soudu prvního stupně - aniž postupoval v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř.

Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k níž dovolací soud přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna. Rovněž tak lze shledat naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nepovažoval-li odvolací soud z hlediska ustanovení § 712 odst. 3 věty druhé o. s. ř. za rozhodnou okolnost, že žalovaný je v prodlení s platbami svého podílu na nájemném.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k nedělitelnosti jednotlivých částí výroku rozsudku o zrušení práva společného nájmu bytu manžely, určení dalšího nájemce a uložení povinnosti k vyklizení v závislosti na bytové náhradě, byl zrušen celý rozsudek odvolacího soudu, nikoliv jen v rozsahu napadeném dovoláním.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.)

V Brně dne 10. června 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu