26 Cdo 2110/2001
Datum rozhodnutí: 05.11.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218a odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 2110/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce města K. V., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. M., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 105/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. srpna 2001, č. j. 18 Co 389/2001-42, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. srpna 2001, č. j. 18 Co 389/2001-42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. dubna 2001, č. j. 9 C 105/2000-23, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1, IV. kategorie, o velikosti 1+1 se společným příslušenstvím, ve 3. podlaží obytného domu čp. 287, v K. V. (dále jen předmětný byt , resp. byt ), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů po přidělení (správně zajištění) náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. srpna 2001, č. j. 18 Co 389/2001-42, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Soud prvního stupně na základě učiněných skutkových zjištění dovodil, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen obč. zák. ), byl naplněn, neboť žalovaná jako nájemkyně předmětného bytu nezaplatila nájemné za dobu delší než tři měsíce; konkrétně dlužila nájemné za měsíce říjen, listopad a prosinec roku 1997, únor, květen a červen roku 1998, září roku 1999 a leden a srpen roku 2000. Naproti tomu odvolací soud po opakování důkazu přečtením originálů příjmových pokladních dokladů z 18. února 1998, 15. června 1998 a 19. října 1998 předně dovodil, že při posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. je zapotřebí vycházet pouze z období vymezeného ve výpovědi z nájmu bytu, tj. z období leden, duben, květen a září 1998, a poté uzavřel, že uplatněný výpovědní důvod naplněn není, neboť žalovaná z takto vymezeného období dluží nájemné pouze za měsíc květen 1998. Prokázala totiž, že před podáním výpovědi z nájmu bytu a před uplatněním žaloby u soudu uhradila nájemné za měsíce leden, duben a září 1998.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ). V dovolání zpochybnil správnost právního závěru, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. není v daném případě naplněn. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 26 Cdo 2472/98 zdůraznil, že pronajímatel není povinen ve výpovědi z nájmu bytu přesně specifikovat dobu, po kterou není nájemné placeno, a ani výši dlužného nájemného; postačí údaj, že nájemce nezaplatil nájemné za dobu delší než tři měsíce. Tomuto požadavku výpověď z nájmu bytu vyhovuje, neboť z období vymezeného v žalobě (z doby od prosince 1992 do ledna 2000) je v ní doba neplacení nájemného specifikována tak, že nájemkyně nezaplatila nájemné za dobu delší než tři měsíce, a dále konkretizována tak, že jde nejméně o měsíce leden, duben, květen a září roku 1998. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly.

Podle § 710 odst. 1 obč. zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Pronajímatel přitom může vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu a z důvodů taxativně zákonem stanovených (§ 711 odst. 1 obč. zák. ).

Podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. může pronajímatel s přivolením soudu vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.

Z řečeného logicky vzato vyplývá, že mimo jiné i z důvodu právní jistoty musí být ve výpovědi z nájmu bytu, a to i podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., výpovědní důvod náležitě specifikován. Neznamená to však (a ze žádného ustanovení to nevyplývá), že pronajímatel musí ve výpovědi, opírající se o ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., přesně specifikovat dobu, po kterou nájemce neplatil nájemné (nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu), a výši dluhu, který z tohoto titulu vznikl. Požadavku určitosti výpovědi neodporuje, je-li v ní uplatněný výpovědní důvod vymezen uvedením skutkových okolností, které jej zakládají, např. i tak, že žalovaní dluží žalobci nájemné za dobu delší než tři měsíce . Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozsudcích ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. 26 Cdo 521/99, a ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 26 Cdo 1907/99. K výpovědi může ovšem soud přivolit pouze za předpokladu, že ke dni doručení výpovědi nájemci byl tímto způsobem skutkově vymezený výpovědní důvod skutečně naplněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. listopadu 1998 sp. zn. 2 Cdon 1706/97, uveřejněný pod č. 43 v sešitě č. 7 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a pronajímatel v řízení o přivolení k výpovědi svá tvrzení o skutečnostech, jimiž je výpověď (obsažená v daném případě v žalobě) odůvodněna, rovněž prokáže ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozsudcích z 8. června 1999, sp. zn. 26 Cdo 2259/98, tj. v rozsudku, na nějž v dovolání správně odkázal žalobce, z 24. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 1456/99, a dále např. v rozsudku ze dne 15. února 2001, sp. zn. 26 Cdo 532/2000, uveřejněném pod č. 144 v sešitě č. 12 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura. Přitom již v rozsudku ze dne 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, uveřejněném pod č. 55 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud České republiky dovodil mimo jiných rovněž právní závěr, že podmínka, že nájemce nezaplatil nájemné za dobu delší tří měsíců (§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.), je splněna tehdy, jestliže nájemce v časovém úseku delším než tři měsíce užíval byt, aniž by za něj platil dohodnuté nájemné; tato doba může být naplněna i součtem měsíců, které nejdou za sebou. Nájemce, který nezaplatil nájemné za tři měsíce, hrubě poruší své povinnosti až v okamžiku, kdy se ocitne v prodlení s placením byť jen části nájemného i za měsíc čtvrtý.

Vzhledem k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu nelze pominout ani následující závěry přijaté již ustálenou judikaturou. Tak návrh na vydání rozsudku, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu, a jeho odůvodnění, obsažené v návrhu na zahájení řízení v této právní věci, je procesním úkonem, který v sobě nezahrnuje bez dalšího zároveň výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon. Výpověď z nájmu bytu může být obsažena v návrhu na zahájení soudního řízení o přivolení k výpovědi z nájmu; doručením tohoto návrhu nájemci je výpověď z nájmu účinná (srov. R 26/1996). Jestliže pronajímatel nedal nájemci písemnou výpověď z nájmu bytu dříve, může ji pojmout do žaloby; tím výpověď neztrácí povahu jednostranného hmotněprávního úkonu, jehož adresátem je nájemce, a nelze ji proto zaměňovat s vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě nebo se zjištěními učiněnými až v průběhu dokazování z výpovědi účastníků řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, uveřejněný pod č. 55 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Je - li výpověď z nájmu bytu součástí žaloby, není neplatná jen proto, že byt, jehož se výpověď týká, byl označen v jiné části žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 1999, sp. zn. 30 Cdo 868/98, uveřejněný pod č. 33 v sešitě č. 4 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura). Jestliže mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaní na adrese uvedené ve výpovědi z nájmu bytu obývají jediný byt a jen ohledně tohoto bytu jsou v nájemním vztahu k žalobcům, pak skutečnost, že ve výpovědi z nájmu bytu došlo k záměně patra za podlaží, v němž se byt nachází, a že je v ní nesprávně uvedeno číslo bytu, nezpůsobila neplatnost výpovědi. Ve spojení s dalšími údaji uvedenými v žalobě, jejíž byla součástí, nemohla být taková výpověď žalovanými (nájemci) v době doručení objektivně vnímána jinak než jako určitý a srozumitelný projev vůle (§ 37 obč. zák.) týkající se bytu, jehož jsou (společnými) nájemci a ve vztahu ke kterému jsou v nájemním poměru se žalobci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný pod č. 35 v sešitě č. 5 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu vyplývá, že v dané věci se stala výpověď z nájmu bytu součástí žaloby uplatněné u soudu prvního stupně dne 1. června 2000 (nebyla žalované dána před zahájením řízení); žaloba byla žalované doručena do vlastních rukou dne 7. června 2000. V bodě I. žaloby byl specifikován sporný byt, jehož nájemkyní byla žalovaná. Současně zde byly uvedeny skutečnosti významné pro posouzení věci podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. žalovaná dluží žalobci na nájemné a služby spojené s užíváním bytu za období od prosince 1992 do ledna 2000 včetně částku Kč 9.260,- a ke dni 31.3.2000 na poplatku z prodlení z dlužných částek Kč 7.911,- . V bodě II. žaloby bylo uvedeno, že žalobce vypovídá nájemkyni nájem předmětného bytu z důvodu uvedeného v ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, neboť porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že nezaplatila nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce, když nezaplatila nejméně za leden, duben, květen a září 1998 . S přihlédnutím k obsahu žaloby je nepochybné, že šlo o výpověď z nájmu předmětného bytu z důvodu specifikovaného již v bodě I. žaloby a poté rovněž v bodě II. žaloby, v němž bylo s přihlédnutím k citované judikatuře dostatečně určitě a s odkazem na ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. vyjádřeno, že žalovaná nezaplatila nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce. Za této situace byl pro žalovanou seznatelný projev vůle žalobce, obsažený nejen ve výpovědi z nájmu bytu, nýbrž i v samotné žalobě; ostatně v řízení před soudem prvního stupně nebylo mezi účastníky řízení žádných pochybností o tom, že nájem bytu byl žalované vypovězen nejen proto, že nezaplatila nájemné za měsíce leden, duben, květen a září 1998 (srov. protokoly o jednání před soudem prvního stupně z 28. června 2000 a 5. února 2001).

Odvolacímu soudu nelze proto přisvědčit, pokud dovodil, že při zkoumání naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. je nutno vycházet pouze z období vymezeného ve výpovědi z nájmu bytu, tedy z období leden, duben, květen a září 1998, a že uplatněný výpovědní důvod není naplněn proto, že z takto vymezeného období nebylo ke dni podání žaloby zaplaceno nájemné pouze za měsíc květen 1998. Naopak rozhodující bude počet měsíců, za něž nebylo nájemné zaplaceno za dobu od prosince 1992 do ledna 2000. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. tak byl uplatněn opodstatněně.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. listopadu 2002

JUDr. Miroslav Ferák , v.r.

předseda senátu