26 Cdo 2053/2014
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 7 odst. 1 o. s. ř., § 80 písm. c) o. s. ř., § 335 a násl. o. s. ř.



26 Cdo 2053/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. F. , b) L. F. , c) D. F. , zastoupených Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 299/23, proti žalovaným 1) J. M. , 2) Mahon Management s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1046/8, IČO 45795932 3) JUDr. M. Z. , exekutorovi se sídlem v Praze 5, Strojírenská 47/18, zastoupenému JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem se sídlem v Klatovech, Plánická 171, 4) T. H. , zastoupenému Milanem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 9, Lánská 65/8, o určení neplatnosti dražby nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 105/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. 20 Co 329/2013-300, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá . II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, advokáta se sídlem v Klatovech, Plánická 171, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Milana Bláhy, advokáta se sídlem v Praze 9, Lánská 65/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Původní žalobci a) J. F. a b) I. F. se žalobou podanou dne 12. 12. 2011 domáhali určení, že dražba, prováděná soudním exekutorem JUDr. M. Z. (třetí žalovaný), jež proběhla dne 12. 4. 2011 v rámci exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 911/10 ve prospěch oprávněného J. M. (první žalovaný) proti povinné Mahon Management s.r.o. (druhá žalovaná) a jejímž předmětem byl rodinný dům č. p. 97 na stavební parcele č. 160, pozemek parc. č. st. 160 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. 80/5 - zahrada, vše vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, pro katastrální území B., obec K., zapsané na LV č. 122, vydražené T. H. (čtvrtý žalovaný), je neplatná. Návrh zdůvodnili zejména tím, že dražba provedená dne 12. 4. 2011 neproběhla v souladu se zákonem a nemohlo dojít k platnému vydražení předmětných nemovitostí čtvrtým žalovaným, neboť bylo porušeno jejich vlastnické právo ke shora specifikovaným nemovitostem. Mají za to, že je tu dostatečný naléhavý právní zájem na určení neplatnosti provedené dražby předmětných nemovitostí z důvodu, že nemohli podat žalobu na vynětí nemovitostí z exekuce, neboť nebyli účastníky řízení, a že u Okresního soudu v Berouně v té době probíhalo soudní řízení o určení jejich vlastníka.

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 23. 11. 2012, č. j. 19 C 105/2011-209, ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 19 C 105/2011-216), žalobu na určení neplatnosti dražby zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Dospěl k závěru, že žalobu, kterou by se žalobce mohl domoci vyslovení neplatnosti nucené dražby vedené v rámci exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád ), nebo vedené v rámci výkonu rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), náš právní řád nezná. S pojmem neplatnosti dražby se lze setkat pouze v rámci zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož však dražba neproběhla. Doplnil, že nabytí vlastnického práva na základě příklepu je originárním způsobem nabytí vlastnického práva a dochází k němu bez ohledu na případné vlastnické právo předchůdce. Skutečnému vlastníkovi předmětu dražby se poskytuje ochrana pouze prostřednictvím žaloby vylučovací (excindační) podle § 267 o. s. ř., kterou žalobci nevyužili.

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze (poté, co usnesením ze dne 26. 8. 2013, č. j. 20 Co 329/2013-286, ve znění usnesení ze dne 4. 11. 2013, 20 Co 329/2013-304, mimo jiné rozhodl, že na místo zemřelé žalobkyně b) I. F. vstupují do řízení dědici J. F., X L. F., narozená X a D. F., narozený X, všichni bytem K. 97) rozsudkem ze dne 23. 10. 2013, č. j. 20 Co 329/2013-300, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ve výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, změnil jen výši náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a 3) a 4) žalovaným; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že zákon dává pravomoc obecným soudům k přezkoumání a zrušení pravomocného rozhodnutí ve věcech mimořádných opravných prostředků a Ústavnímu soudu v řízení o ústavní stížnosti. Mimo těchto zákonem stanovených řízení nemají soudy pravomoc k přezkoumání a zrušení pravomocného rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora, kterému byla v exekučním řízení zákonem svěřena pravomoc vydávat rozhodnutí. Opravným prostředkem proti usnesení o příklepu je odvolání podle § 336k odst. 1, 2 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2012), neboť soud není oprávněn přezkoumávat správnost postupu soudního exekutora při nařízení a provádění dražby v jiném řízení než v řízení exekučním, ve kterém bylo usnesení o příklepu vydáno. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že jediným možným prostředkem ochrany případného vlastnického práva žalobců bylo podání vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o. s. ř.

Žalobci napadli rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále opět jen o. s. ř. a jako nepřípustné je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Pravomoc soudů je jednou z tzv. podmínek řízení (§ 103 o. s. ř.), jejíž nedostatek nelze odstranit, přičemž důsledkem tohoto nedostatku je zastavení řízení (§ 104 odst. 1 věty první o. s. ř.). Při závěru o nedostatku soudní pravomoci je soud v usnesení o zastavení řízení (s výjimkou případu zastavení řízení pro nedostatek pravomoci tuzemských soudů) vždy povinen současně rozhodnout o tom, kterému správnímu nebo jinému orgánu věc postupuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 532/2001, uveřejněné pod č. 23/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek); není-li takového jiného orgánu, pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu zpravidla jiný orgán než právě soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 110/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2399/2009). Odvolací soud postupoval v souladu s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, jestliže odvolání věcně projednal a rozhodl o něm, neboť stávající podoba žaloby nedovoluje uzavřít, že by k projednání a rozhodnutí věci měl být povolán jiný orgán než soud.

Určovací žaloba však není institutem pro určení neplatnosti (procesního) rozhodnutí soudu (soudního exekutora). Rozhodnutí soudu (státního orgánu) není právní úkon (§ 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), nýbrž individuální právní akt orgánu státní moci, a nelze na něj aplikovat ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti právních úkonů. Je tudíž pojmově vyloučeno domáhat se určení neplatnosti rozhodnutí soudu (soudního exekutora) ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Proto na požadovaném určení ani nemůže být dán naléhavý právní zájem a je vyloučena i existence věcné legitimace účastníků řízení. Nelze tedy než konstatovat, že žalobci zvolili zcela nepřípustný procesní postup, který právní řád (právní předpisy) neumožňuje, i kdyby se jednalo o rozhodnutí nezákonné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 575/2008).

Pro úplnost lze dodat, že je třeba rozlišovat mezi provedením exekuce podle ustanovení § 66 a násl. exekučního řádu, příp. provedením soudního výkonu rozhodnutí podle ustanovení 335 a násl. o. s. ř., prodejem (nemovitých) věcí formou dražby a dražbou realizovanou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 24 a § 48 žalobu na vyslovení neplatnosti dražby upravuje. Jde však o rozdílné instituty, při nichž dochází ke zpeněžení nemovitostí a uspokojení pohledávky věřitele a které nelze ztotožňovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1361/2009).

Konečně je rozhodovací praxe ustálena rovněž v závěru, že jediným prostředkem k ochraně práv třetích osob při dosud probíhající exekuci (výkonu rozhodnutí) je žaloba uvedená v § 267 o. s. ř. (tzv. vylučovací žaloba). Např. v rozsudku ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, Nejvyšší soud dovodil, že jestliže vlastník nemovitosti, který v katastru není jako vlastník zapsán a který se domnívá, že mu svědčí vlastnické právo, zjistí, že jeho nemovitost má být prodána v dražbě na základě již nařízené exekuce, může se bránit vylučovací žalobou; jakmile je taková žaloba podána, musí být exekuční řízení přerušeno až do rozhodnutí o žalobě. Není-li však vylučovací žaloba podána, nic nebrání provedení dražby a vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu, i když vydražená nemovitost nebyla vlastnictvím povinného, ale vlastnictvím třetí osoby, která na tuto skutečnost exekutora upozornila. Jde o originární způsob nabytí vlastnického práva, při kterém je vlastnictví předchůdce (povinného) nerozhodné.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou žalovaní podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu