26 Cdo 2041/2014
Datum rozhodnutí: 12.08.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



26 Cdo 2041/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce statutárního města Ostrava, městského obvodu Svinov , se sídlem Ostrava Svinov, Bílovecká 69, zastoupeného JUDr. Hanou Sayehovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Sokolská třída 1925/49, proti žalované Ostreal s. r. o. , IČO 27825043, se sídlem Ostrava Svinov, U Rourovny 556/3, zastoupené JUDr. Radimem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava, Jaklovecká 1249/18, o určení vlastnictví bytových jednotek, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 16 C 191/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2013, č.j. 11 Co 304/2009-225, takto:

I. Dovolání se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2013, č. j. 11 Co 304/2009-225, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Konkrétně dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), a není v něm způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. vymezen ani dovolací důvod.
Dovolatel dovozoval přípustnost dovolání mj. z názoru Ústavního soudu ČR publikovaného v usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. . Odkaz dovolatele na uvedený právní názor však nelze považovat za řádné vylíčení toho, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), neboť ve vztahu k jeho naplnění nemá žádnou vypovídací hodnotu. Ve skutečnosti se vztahuje k úvaze o tom, jaké dovolací námitky jsou podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle 241a odst. 1 o. s. ř.
Jestliže pak dovolatel přípustnost dovolání dovozoval z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i ÚS , je zapotřebí uvést, že z dovolání musí být nejen patrno, při řešení jakých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ale musí být rovněž zjevné, od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp.zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel však tuto právní otázku nijak nespecifikoval a ani neoznačil rozhodovací praxi dovolacího soudu takovým způsobem, že by v ní bylo možno identifikovat rozporná řešení právě takové konkrétní právní otázky. Kromě toho s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek nelze ani ztratit ze zřetele, že vady řízení a nesprávná skutková zjištění (dovolatelem ve skutečnosti uplatněná) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že jeho dovolání směřuje rovněž proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu, tj. nejen proti jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé, ale i proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku. Ani ve vztahu k nákladovým výrokům však dovolatel s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) v rozporu s ustanoveními § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani v tomto ohledu nevymezil důvody dovolání.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu