26 Cdo 2037/2009
Datum rozhodnutí: 25.05.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




26 Cdo 2037/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Ing. B. J., zastoupeného Mgr. Vilémem Holubcem, advokátem se sídlem Praha 2, Legerova 72, proti žalovanému P. R. , zastoupenému Mgr. Karlem Hronem, advokátem se sídlem Praha 1, Jindřišská 20, o 97.902,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 85/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008, č. j. 64 Co 500/2007-147, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:


Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaný dovoláním napadl potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008, č. j. 64 Co 500/2007-147, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že byt, který byl předmětem nájemní smlouvy ze dne 10. května 2000 uzavřené na dobu určitou od 11. května 2000 do 30. června 2002, žalovaný po skončení doby nájmu nevyklidil a nepředal žalobci, jak se ve smlouvě zavázal. Na základě toho v citovaném potvrzujícím rozsudku mimo jiné dovodil, že nepodal-li žalobce za této situace žalobu o vyklizení bytu, nájem se obnovil za týchž podmínek o jeden rok (§ 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. dále jen obč. zák. ). Přitom dodal, že je nerozhodné, zda žalovaný po 30. červnu 2002 byt fakticky užíval; rozhodující je, že ho způsobem dohodnutým ve smlouvě po uplynutí sjednané doby nájmu nepředal pronajímateli.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.

K dovolacím námitkám (podřaditelným pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), že nájem pronajatého bytu se po 30. červnu 2002 neobnovil podle § 676 odst. 2 obč. zák. proto, že dovolatel po tomto datu již byt neužíval, lze uvést následující.

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyl za právního stavu v době před novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. zaznamenán odklon od názoru, že obecné ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. před novelou (týkající se obnovování nájemní smlouvy za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně) platilo i pro nájem bytu. Nepostupoval-li pronajímatel proti nájemci, který byt dále užíval, způsobem uvedeným v ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. před novelou, nájem bytu se obnovil a nezanikl tedy uplynutím doby, na kterou byl sjednán (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 141/97, uveřejněný pod č. 10 v sešitě č. 2 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura, a ze dne 25. listopadu 1998, sp. zn. 26 Cdo 2409/98). Přitom jde-li o užívání předmětu nájmu nájemcem i po skončení sjednané doby nájmu, je takovým užíváním i skutečnost, že nájemce předmět nájmu nevyklidil. V této souvislosti nelze přehlédnout, že soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by zároveň stanovilo vyklizený byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost také byt oprávněnému odevzdat (např. předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému splnění povinnosti a soudy výkon rozhodnutí nařizují (srov. R 27/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejněno rovněž pod č. 145 v příloze sešitu č. 22 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. června 2003, sp. zn. 26 Cdo 916/2001, a ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 26 Cdo 2716/2005). Z uvedenými právními názory se dovolací soud ztotožňuje i v projednávané věci; v poměrech této věci z nich pak vyplývá, že je-li ve vyklizení obsaženo i odevzdání, pak pronajatý byt nebyl vyklizen (a byl i nadále užíván) i v případě, kdy nebyl pronajímateli rovněž odevzdán (např. předáním klíčů).

Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu