26 Cdo 2033/2008
Datum rozhodnutí: 26.08.2010
Dotčené předpisy: § 159a o. s. ř., § 103 obč. zák., § 104 odst. 1 obč. zák., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 2033/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce MVDr. F. Š. , zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti žalované D. M. , zastoupené obecným zmocněncem Zdeňkem Křížem, bytem v Brně, Křížkovského 339/33b, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 1128/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2008, č. j. 19 Co 328/2007-241, takto:

I. Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2008, č. j. 19 Co 328/2007-241, jímž bylo odmítnuto odvolání proti výroku rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. února 2007, č. j. 4 C 1128/2004-197, jímž bylo řízení zastaveno, se odmítá.
II. Dovolání proti výroku téhož usnesení, jímž byl zrušen výrok rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. února 2007, č. j. 4 C 1128/2004-197, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo vyklidit byt v domě č. p. 121 v Lančově, sestávající z kuchyně, tří pokojů s příslušenstvím a zařízením ve II.nadzemním podlaží, a řízení o vyklizení bytu zastaveno, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze 4. 10. 2006, č. j. 7 C 281/2005-65, přivolil k výpovědi žalované z nájmu k bytu, sestávajícímu z kuchyně, tří pokojů a příslušenství, nacházejícímu se ve II. nadzemním podlaží v domě č. p. 121 v L. (výpověď obsažena v žalobě z 21. 2. 2005 a doručena žalované 9. 3. 2005), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalované, aby byt vyklidila a žalobci předala do 15 dnů po zajištění náhradního bytu. Dále zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost byt vyklidit. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná užívá byt na základě platné nájemní smlouvy z 1. 8. 2000. Proto zamítl žalobu na vyklizení, kterou žalobce opíral o tvrzení, že byt užívá bez právního důvodu. Shledal, že byl naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále obč. zák. ), protože žalobce potřebuje byt pro sebe. Rozsudek nabyl právní moci 21. 11. 2006.

Ještě před zahájením řízení ve věci sp. zn. 7 C 281/2005 podal žalobce u soudu prvního stupně dne 19. 7. 2004 žalobu o přivolení k výpovědi žalované z nájmu k témuž bytu, obsaženou v této žalobě, odůvodněnou podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. tím, že žalovaná nezaplatila nájemné za více jak tři měsíce. Současně navrhl, aby jí bylo uloženo byt vyklidit, bude-li zjištěno, že byt užívá bez právního důvodu. Řízení je vedeno pod sp. zn. 4 C 1128/2004.

Podáním ze dne 11. 1. 2007, doručeným soudu prvního stupně dne 15. 1. 2007, vzal žalobce žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu zpět. Uvedl, že dne 24. 8. 2006 byla žalované doručena výpověď z nájmu bytu, žalobu o určení neplatnosti této výpovědi žalovaná u soudu nepodala a nájemní poměr zanikl uplynutím výpovědní lhůty dne 30. 11. 2006. Setrval na žalobě na vyklizení s tím, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu.

Při jednání soudu prvního stupně dne 12. 2. 2007, když byli účastníci poučeni podle § 119a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb dále o.s.ř. , žalobce uvedl, že nájem bytu žalované zanikl výpovědí, kterou jí dal 22. 8. 2006, uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty dne 30. 11. 2006, neboť žalovaná nepodala žalobu o neplatnost této výpovědi. Navrhl, aby soud připustil změnu žaloby tak, že bude určeno, že povinnost žalované vyklidit předmětný byt není vázána na zajištění náhradního bytu, jak bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 4. 10. 2006, č. j. 7 C 281/2005-65, ale je vázána na zajištění přístřeší, a aby žalované bylo uloženo vyklidit byt po zajištění přístřeší. Tuto změnu žaloby soud prvního stupně usnesením vyhlášeným při jednání nepřipustil.

Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 C 1128/2004-197, ve znění doplňujícího usnesení z 31. 5. 2007, č. j. 4 C 1128/2004-211, řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu zastavil, žalobu na vyklizení bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř., na základě zpětvzetí žaloby. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu odůvodnil tím, že již v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 281/2005, bylo zjištěno, že žalovaná byla nájemkyní bytu, a bylo také rozhodnuto, že je povinna byt vyklidit po zajištění náhradního bytu.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením z 13. 3. 2008, č. j. 19 Co 328/2007-241, výrokem pod bodem I. odmítl odvolání žalobce do výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno, výrokem pod bodem II. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta a v souvisejících výrocích o nákladech řízení, a řízení v tomto rozsahu zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud nejprve k námitkám žalobce konstatoval, že o jeho návrhu na změnu žaloby rozhodl soud prvního stupně, když usnesením z 12. 2. 2007 změnu nepřipustil. O zpětvzetí žaloby na přivolení k výpovědi rozhodl výrokem napadeného rozhodnutí, jímž bylo řízení o této žalobě zastaveno. Odvolání proti tomuto výroku odvolací soud podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl, neboť žalobce nebyl k jeho podání subjektivně legitimován (bylo vyhověno jeho návrhu). Dále dospěl k závěru, že o nároku žalobce na vyklizení žalované z předmětného bytu již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze 4. 10. 2006, č. j. 7 C 281/2005-65, který nabyl právní moci 21. 11. 2006. Ten zakládá pro nynější řízení překážku věci rozsouzené podle § 159a odst. 5 o.s.ř., a proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení zastavil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. Namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

Napadené rozhodnutí má podle jeho názoru zásadní právní význam, neboť odvolací soud porušil povinnost zajistit ochranu základních práv jednotlivce a právo vlastnit majetek, garantovaná Ústavou a Listinou základních práv a svobod České republiky a Dodatkovým protokolem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. O částečném zpětvzetí žaloby nebylo v řízení rozhodnuto, opačný názor odvolacího soudu je v rozporu s § 152 odst. 1 o.s.ř. Odmítnutím odvolání mu byl odepřen přístup k soudu a ochrana jeho vlastnického práva. Tvrdí, že bez ohledu na rozsudek soudu prvního stupně ze 4. 10. 2006, č. j. 7 C 281/2005-65, byla žalované doručena dne 24. 8. 2006 výpověď z nájmu bytu podle občanského zákoníku ve znění novely č. 107/2006 Sb., proti které nepodala žalobu na určení její neplatnosti. Nájem bytu tak skončil 30. 11. 2006. Odvolací soud se ovšem s touto skutečností ve vztahu k § 154 odst. 2 o.s.ř. nijak nevypořádal. V další části dovolání brojí proti znaleckému posudku vypracovanému během řízení a osobě znalce. Namítá také, že žalované byl nájemní smlouvou z 1. 8. 2008 pronajatý byt v přízemí, zatímco podle znaleckého posudku Ing. Meissnera žalovaná užívá byt ve druhém nadzemním podlaží. Odvolací soud nezdůvodnil, na základě jakého právního titulu žalovaná předmětný byt užívá. I kdyby bylo rozhodnutí odvolacího soudu podle § 159a odst. 5 o.s.ř. správné, není důvod, aby hradil náklady státu za vypracovaný znalecký posudek. Soudy obou stupňů měly v této souvislosti zvážit aplikaci § 150 o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) dále opět jen o.s.ř. .

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení, není přípustné. Takové usnesení není uvedeno v § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., které vyjmenovávají usnesení odvolacího soudu, proti kterým je dovolání přípustné. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť nejde o usnesení ve věci samé. Bezpředmětné jsou proto námitky dovolatele ke znaleckému posudku, který byl vypracován v tomto řízení.

Dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], i když nebyly v dovolání uplatněny.

Tvrzení žalobce, že odvolací soud nezdůvodnil z jakého titulu žalovaná užívá předmětný byt, a to s ohledem na označení umístění bytu v nájemní smlouvě z 1. 8. 2000, považuje dovolací soud za účelové. V průběhu celého řízení je zřejmé, že jeho předmětem je byt situovaný ve druhém nadzemním podlaží (prvním patře) domu č. p. 121. V prvním nadzemním podlaží domu se totiž žádný byt nenachází. K tomu dovolací soud odkazuje i na rozhodnutí z 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, z něhož je patrné, že uvedení patra nebo podlaží není nutným údajem pro identifikaci bytu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatel napadl správnost právního názoru, že projednání této věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o.s.ř.

Podle § 159a odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně jiné osoby projednána znovu (§ 159a odst. 5 o.s.ř.).

V ustanovení § 159a odst. 5 (ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 a 4) o.s.ř. jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté, která brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby a též všechny orgány projednávána znovu.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Předpokladem ovšem je, že jde skutečně o totožnou pravomocně rozhodnutou věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se totožných osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku viz rozsudek ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 401 ve svazku 4).

V původním řízení (sp. zn. 7 C 281/2005, skončeném pravomocně 21. 11. 2006) i v tomto řízení (sp. zn. 4 C 1128/2004) vedenými mezi stejnými účastníky se žalobce domáhal vyklizení žalované s tím, že užívá předmětný byt údajně na základě dohody uzavřené s minulým vlastníkem, kterou žalobce nemá k dispozici , tedy že užívá předmětný byt bez právního důvodu . Změna žaloby v řízení sp. zn. 4 C 1128/2004, spočívající v nových tvrzeních, že žalované jako nájemkyni bytu byla 24. 8. 2006 doručena výpověď z nájmu, že žalovaná nepodala žalobu o neplatnost této výpovědi a nájemní poměr 30. 11. 2006 zanikl, nebyla soudem prvního stupně připuštěna. Odvolací soud tak dospěl ke správnému závěru, že dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně ze 4. 10. 2006, č. j. 7 C 281/2005-65, představuje pro toto řízení překážku věci rozsouzené, a proto rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 C 1128/2004-197, zrušil a řízení o vyklizení bytu žalovanou zastavil.

Dovolateli se nepodařilo prostřednictvím užitých dovolacích důvodů zpochybnit správnost výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno; Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).

Podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. by žalované vůči žalobci náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. srpna 2010

JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.

předsedkyně senátu