26 Cdo 2030/2005
Datum rozhodnutí: 18.10.2005
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 2030/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Domovní správy města P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. M., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 16/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 10. dubna 2002, č.j. 13 C 16/2002-9, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 4. 2002, č.j. 13 C 16/2002-9, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 4, I. kategorie, sestávajícího se ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství v 1. patře domu č.p. 496 v P., ulice K. č. or. 12, včetně sklepu, kterou dal pronajímatel (žalobce) nájemci (žalovanému), určil, že nájemní poměr, mezi žalobcem a žalovaným skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil žalovanému předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 5. 2002 uložil žalovanému odstranit vady odvolání v usnesení specifikované ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení a výzvou ze dne 21. 5. 2002 vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání v částce 1.000 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy. Usnesení i výzva byly doručeny žalovanému do vlastních rukou dne 29. 5. 2002.

Usnesením ze dne 18. 6. 2002, č.j. 13 C 16/2002-18, soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení poplatku za odvolání a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 11. 10. 2002, č.j. 42 Co 689/2002-27, (které bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou 22. 11. 2002) usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2002 potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem. Usnesení obsahuje poučení, že proti němu není dovolání přípustné.

Žalovaný nezastoupen advokátem podal k poštovní přepravě dne 18. 7. 2005 (tj. více než 2,5 roku po pravomocném skončení řízení) podání adresované soudu prvního stupně, datované dnem 14. 7. 2005, označené jako dovolání se k č.j. 13 C 16/2002-9 , v němž uvádí, že podává dovolání k č.j. 13 C 16/2002-9, které nabylo právní moci dne 22. 11. 2002 , vyjadřuje nesouhlas se závěry obsaženými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jež cituje, vytýká soudu, že neověřil podstatnou skutečnost, že v rozhodné době již nebyl vojákem z povolání, což dokládá rozhodnutím o propuštění ze služebního poměru ze dne 28. 1. 2002, a proto se domnívá, že rozhodnutí pod č.j. 13 C 16/2002-9 není právoplatné .

Usnesením ze dne 27. 7. 2005, č.j. 13 C 16/2002-33, (které bylo žalovanému doručeno 5. 8. 2005) soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta, aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2002, č.j. 42 Co 689/2002-27, a poučil jej, že nebude-li do 10 dnů od doručení usnesení předložena soudu plná moc advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Na uvedenou výzvu žalovaný nereagoval.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§ 201 o.s.ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který podle § 104 odst. 1 a § 243c o.s.ř. má za následek zastavení řízení o dovolání.

Z výše uvedeného je zřejmé, že podání žalovaného ze dne 14. 7. 2005 je dovoláním směřujícím proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2002, č.j. 13 C 16/2002-9, a ani podle jeho obsahu jej nelze považovat za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2002, č.j. 42 Co 689/2002-27. Proto muselo být řízení o takovém dovolání zastaveno.

I kdyby však bylo podání ze dne 14. 7. 2005 posouzeno jako dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2002, č.j. 42 Co 689/2002-27, muselo by být podle § 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ a § 218a o.s.ř. odmítnuto jako nepřípustné a opožděné, neboť ustanovení § 237, § 238, § 238a ani § 239 o.s.ř., která upravují přípustnost dovolání, nepřipouštějí dovolání proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání, a dovolání bylo podáno zjevně po uplynutí lhůty dvou (popřípadě čtyř) měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§ 240 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Výzva soudu prvního stupně ke splnění podmínky advokátního zastoupení žalovaného byla za uvedené situace s ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. nadbytečná.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 větu první o.s.ř., a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalovanému, který z procesního hlediska zavinil zastavení dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Robert W a l t r , v.r.

předseda senátu