26 Cdo 2024/2015
Datum rozhodnutí: 18.08.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 2024/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Masná 1324/1, proti žalovanému DRUŽSTVU STŘÍTEŽ , se sídlem v Stříteži nad Ludinou 228, IČO: 00149691, zastoupenému JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, o zaplacení částky 678.672,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 145/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 24. dubna 2014, č. j. 12 Co 41/2013-682, ve spojení s usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 12 Co 41/2013-695, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. 12 Co 41/2013-682, ve spojení s usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 12 Co 41/2013-695, rozsudek Okresního soudu v Přerově (soudu prvního stupně) ze dne 30. ledna 2012, č. j. 15 C 145/2007-508, ve spojení s usnesením ze dne 21. června 2012, č. j. 15 C 145/2007-539, potvrdil ve vyhovujícím výroku I. týkajícím se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 426.533,- Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a v zamítavém výroku II. ohledně částky 252.139,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I.); současně ho změnil v nákladových výrocích III., IV. a V. (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.) a státu (výrok IV.).

Proti výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení se shora označeným usnesením) ve vyhovujícím výroku I., a proti výrokům II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu (který byl spolu se shora označeným usnesením doručen žalovanému k rukám jeho zástupce s procesní plnou mocí dne 25. června 2014 a který obsahoval řádné poučení o dovolání) podal žalovaný dne 22. srpna 2014 prostřednictvím svého advokáta u soudu prvního stupně dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Dovolání obsahuje označení věci, soud, jemuž je adresováno, rozsudek odvolacího soudu, proti němuž směřuje, a vymezení rozsahu, v němž je uvedený rozsudek napaden. Přípustnost dovolání dovolatel odvozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu řešeny a nebo jsou v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR rozhodovány odlišně jak od závěru soudu prvního stupně tak soudu odvolacího . Dále uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nakonec dodal, že přesnou citaci otázek zásadního právního významu soudu zašle spolu s podrobnějším odůvodněním dovolání dodatečně . Dovolání z 22. srpna 2014 pak dovolatel doplnil (na výzvu soudu prvního stupně usnesení ze dne 9. září 2014, č. j. 15 C 145/2007-714) advokátním podáním doručeným soudu prvního stupně dne 26. září 2014.

Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o. s. ř. ), dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné dvouměsíční (prekluzivní) lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno, je bezpředmětná, neboť ustanovení § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§ 243b o. s. ř.). Jde-li o vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013) nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.

V daném případě dovolateli uplynula dovolací lhůta v pondělí 25. srpna 2014. Jeho dovolání podané u soudu prvního stupně v této lhůtě (konkrétně 22. srpna 2014) neobsahovalo údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (v intencích shora vylíčených), a ani vymezení důvodu dovolání. Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř., pak musí být odmítnuto podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., aniž by bylo možno přihlédnout k pozdějšímu doplnění dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 29. dubna 2015, sp. zn. 29 NSCR 40/2015).

Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu