26 Cdo 2024/2014
Datum rozhodnutí: 08.07.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 2024/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. P. , proti žalované M. S. , zastoupené JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku Budějovickém Předměstí, Prokopova 339/14, o zaplacení částky 76.261,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 209 C 19/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 8 Co 2220/2013-126, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 8 Co 2220/2013-126, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť v něm ve skutečnosti uplatnila nezpůsobilé dovolací důvody v podobě tzv. zmatečnostní vady podřaditelné pod ustanovení § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení uplatněného nároku (a nikoli způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., který formálně uplatnila v doplňku dovolání podaném v dovolací lhůtě). Již jen pro úplnost dovolací soud dodává, že k tzv. zmatečnostním vadám lze přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); samy o sobě však přípustnost dovolání založit nemohou a jsou řešitelné pouze cestou žaloby pro zmatečnost. Nelze ani přehlédnout, že dovolatelka řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace (textu) ustanovení § 237 o. s. ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Takto nastolenému požadavku však dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť namítla-li v dovolání pouze zmatečnostní vadu a výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Zbývá pouze dodat, že v doplňku dovolání (podaném v dovolací lhůtě) stran jeho přípustnosti pouze formálně odkázala na ustanovení § 237 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. července 2014 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu