26 Cdo 2024/2002
Datum rozhodnutí: 19.03.2003
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 2024/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalované R. L., zastoupené advokátem, o 12.800,- Kč a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 71/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2002, č. j. 51 Co 54/2002-125, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.685.-Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 12. 2001, č. j. 29 C 71/96-110 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 7. 12. 1999, č. j. 29 C 71/96-54, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, č. j. 29 Co 319/2000-74, a jeho vyhovující rozsudek ze dne 31. 5. 2001, č. j. 29 C 71/96-92, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2001, č. j. 21 Co 418/01-104), uložil žalované zaplatit žalobci částku 12.800,- Kč a smluvní pokutu za období od 6. 1. 1996 do 5. 4. 1996 ve výši 19.410,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2002, č. j. 51 Co 54/2002-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla dne 13. 6. 1995 uzavřena platná smlouva o nájmu movitých věcí (dále předmětná nájemní smlouva ), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.800.- Kč, představující dlužné nájemné, jakož i požadovanou smluvní pokutu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a poukazuje na důvody, pro které je předmětná nájemní smlouva neplatná. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém dovolacím vyjádření obsáhle vyvracel dovolací námitky žalované a navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, nebo aby bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit částku 12.800,- Kč (dlužné nájemné) a smluvní pokutu ve výši 19. 410.-Kč. Přípustnost dovolání je nutno vzhledem k tomu, že jde o dva samostatné nároky s odlišným skutkovým základem posuzovat ohledně každého zvláště (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod pořadovým číslem 9). Protože ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje částku 20. 000.- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyloučena.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.610.-Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky 49/2001 Sb.), a z paušální částky náhrad ve výši 75,- Kč (§ 13 odst 1 a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997; celková výše náhrady nákladů dovolacího řízení, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci tedy činí 1.685.-Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 19. března 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu