26 Cdo 1979/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2015



26 Cdo 1979/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně JUDr. E. J., se sídlem ve Frýdku-Místku , Farní 19, insolvenční správkyně dlužníka STAVOKOMP, stavební a.s., se sídlem v Karviné, Rudé armády 2001/30a, proti žalované AP Bílá , s. r. o., se sídlem v Bílé č. p. 140, IČO 26861810, zastoupené JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, o zaplacení částky 8.671.680 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku
-Místku pod sp. zn. 115 C 288/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 11 Co 431/2012-191, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 22. 5. 2013, č. j. 11 Co 431/2012-136, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, č. j. 28 Cdo 3745/2013-162) ze dne 20. 11. 2014, č. j. 11 Co 431/2012-191, kterým změnil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 3. 2012, č. j. 115 C 288/2009-92, tak, že žalobu na zaplacení částky 8.671.680 Kč s příslušenstvím zamítl, a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolatelka vztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 237 až § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.)], jen k otázce výkladu pojmů technické zhodnocení a změny na věci ve vztahu k zhodnocení věci podle § 667 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. ), na jejímž řešení však napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud založil své rozhodnutí především na výkladu obsahu smlouvy o nájmu a zabýval se otázkou, zda žalovaná jako pronajímatelka (ne)dala souhlas se stavebními úpravami na pronajatých nemovitostech. Vylíčení přípustnosti dovolání tak žalobkyně nevztáhla k žádné otázce procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kriteria přípustnosti dovolání vymezená § 237 o. s. ř.).
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, dovolatelka uplatnila i jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. b) o. s. ř.], který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. prosince 2015 JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu