26 Cdo 1968/2016
Datum rozhodnutí: 22.11.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 1968/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství Bubeneč 651 , se sídlem v Praze 6 Bubenči, N. A. Někrasova 651/6, IČO: 28195523, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4 Michli, Vyskočilova 1326/5, proti žalovaným 1/ Ing. R. P. a 2/ Ing. L. P. , zastoupeným Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5 Smíchově, Nádražní 58/110, o zaplacení částky 55.760,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 48/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2015, č. j. 14 Cmo 583/2014-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.404,- Kč k rukám JUDr. Romana Majera, advokáta se sídlem v Praze 4 Michli, Vyskočilova 1326/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2015, č. j. 14 Cmo 583/2014-123 (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o.s.ř. ), neboť v něm neuplatnili (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 241b odst. 3 o.s.ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím jednak namítli vady řízení (výtkou, že v odvolacím řízení odvolací soud přezkoumal nepřezkoumatelný rozsudek soudu prvního stupně) a jednak brojili proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů (zejména zápisu ze shromáždění Společenství Bubeneč 651 /dále jen Společenství / ze dne 20. listopadu 2007), z nichž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) čerpal svá zjištění rozhodná pro právní závěr, že v roce 2010 byli povinni platit Společenství měsíční zálohy na příspěvky na náklady spojené se správou domu a pozemku (viz § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. prosince 2013) ve výši 18,53 Kč za 1 m 2 podlahové plochy jednotek nacházejících se v budově na ulici N. A. N. v k. ú. B. (dále jen předmětné jednotky a dům ). Vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejich názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, pak nabídli též pro posouzení otázky, zda mají právě vůči Společenství právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 ve spojení s § 454 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013), které uplatnili k započtení proti žalované pohledávce. V tomto směru je totiž výtka nesprávného právního posouzení ve skutečnosti založena na kritice správnosti skutkového (a nikoli právního) závěru odvolacího soudu, že veškeré investice do společných částí domu, včetně nákladů na vybudování nového střešního pláště a na rekonstrukci domovních rozvodů a elektroinstalace, vynaložili na výstavbu předmětných jednotek (půdních mezonetových bytů), jíž prováděli právě i v rozsahu zmíněných investic v souladu s původní projektovou dokumentací a pozdější technickou zprávou ke změně stavby před dokončením na základě dohody (smluvního vztahu) s městskou částí Praha 6 (tehdejší pověřenou správkyní domu, který byl původně v majetku hlavního města Prahy), a nikoli z důvodu havarijního stavu společných částí domu, o jehož odstranění se mělo postarat Společenství, jak se s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 19. července 2010, sp. zn. 22 Cdo 5330/2008 snaží v dovolání podsouvat. K uvedenému lze vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu navíc podotknout, že v poměrech souzené věci byl však citovaný odkaz nepřípadný především proto, že dovolatelé zde uplatnili k započtení jiný nárok, než který byl předmětem řízení v tam řešeném sporu. Zatímco tam šlo o nárok na vyrovnání nákladů, jež na opravu společných částí domu vynaložil vlastník jednotky, v souzené věci jde o náklady, které měli dovolatelé investovat (i) do společných částí domu (na základě dohody s městskou částí Praha 6 jako tehdejší správkyní domu, s níž /a nikoli s žalobcem/ byli v právním vztahu) v době, kdy nebyli (spolu)vlastníky předmětných (ani jiných) jednotek v domě.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Z toho současně vyplývá, že vylíčení, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o.s.ř.), dovolatelé nepřípustně vztáhli k vadám řízení, resp. jinému skutkovému stavu věci, než jak byl zjištěn odvolacím soudem.

Dovolací soud konečně nepřehlédl sdělení dovolatelů, že dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu nejen v potvrzujícím výroku týkajícím se věci samé, nýbrž i ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku, a dále ve výroku o nákladech odvolacího řízení účastníků. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k uvedeným výrokům totiž v dovolání schází nejen vylíčení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nýbrž i dovolací námitky, jež by se ho týkaly. Kromě toho však nelze ani opomenout, že těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení § 237 o.s.ř., neboť to výslovně vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. listopadu 2016

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu