26 Cdo 1962/2009
Datum rozhodnutí: 12.10.2011
Dotčené předpisy: § 580 obč. zák., § 49a obč. zák.




26 Cdo 1962/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Agentury Helter Skelter, s.r.o. , se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, identifikační číslo 46886184, zastoupené Mgr. Petrem Šindelářem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, proti žalovanému městu Karlovy Vary , se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 21, identifikační číslo 00254657, o vyklizení nebytových prostor a umožnění jejich užívání, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 95/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. prosince 2008, č. j. 61 Co 358/2008-138, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 5. 2008, č. j. 19 C 95/2007-100, ve znění usnesení ze dne 1. 7. 2008, č. j. 19 C 95/2007-109, uložil žalovanému do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit nebytové prostory Kina Čas nacházející se v domě bez č.p./č.e., stojícím na pozemku parcelní číslo 2061 a v domě č.p. 541 stojícím na pozemku parcelní číslo 2060, vše v okrese, obci a katastrálním území Karlovy Vary, které jsou tvořeny místnostmi vstupní halou s pokladnou o výměře 94,76 m2, halou a šatnou o výměře 54,60 m2 a kinosálem včetně zázemí o výměře 324 m2 (dále jen Kino Čas ) a umožnit jejich nerušené užívání; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně měla v nájmu Kino Čas a nebytové jednotky č. 989/2 a 989/8 v Jaltské ulici v Karlových Varech - Klub Rotes Berlin (dále jen Klub Rotes Berlin ), jejichž vlastníkem byl žalovaný, že se účastníci dohodli o předčasném ukončení nájmu Kina Čas s tím, že žalovaný převede do vlastnictví žalobkyně Klub Rotes Berlin za dohodnutou kupní cenu, že účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2007 tři smlouvy, a to dohodu o narovnání a ukončení nájemní smlouvy o pronájmu Kina Čas (dále jen Dohoda ) a smlouvy o převodu Klubu Rotes Berlin do vlastnictví žalobkyně (kupní cena za nebytovou jednotku č. 989/2 byla dohodnuta ve výši 2.902.752,- Kč s tím, že částka 2.742.752,- Kč bude uhrazena před podpisem kupní smlouvy a částka 160.000,- Kč do deseti dnů od provedení vkladu do katastru nemovitostí), že se účastníci dohodli, že žalobkyně provede (po zakoupení Klubu Rotes Berlin) jednostranné započtení své pohledávky ve výši 160.000,- Kč z titulu vypořádání technického zhodnocení Klubu Rotes Berlin (jenž mělo být původně promítnuto do kupní ceny, chybou žalovaného však k tomu nedošlo) na doplatek kupní ceny, a že právní zástupce žalovaného přislíbil, že tento zápočet nebude zpochybněn. Dále zjistil, že žalovaný jednostranný zápočet žalobkyně neuznal a žalobkyně se proto dovolala relativní neplatnosti Dohody, a to v části týkající ukončení nájmu Kina Čas. Uzavřel, že žalobkyně jednala v omylu, neboť přistoupila k uzavření Dohody v přesvědčení, že dojde ke snížení kupní ceny za nebytovou jednotku č. 989/2 o 160.000,- Kč na základě jejího zápočtu (technické zhodnocení nebytové jednotky), že tento omyl vyvolal žalovaný, jenž žalobkyni tvrdil, že zápočet nebude zpochybňovat, a že tato skutečnost byla pro právní úkon podstatná; Dohoda je proto částečně neplatná (§ 49a, § 40a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen obč. zák. ), žalobkyni tak i nadále svědčí právní důvod pro užívání Kina Čas a jeho žaloba je tedy důvodná.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 12. 2008, č. j. 61 Co 358/2008-138, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že Dohoda je platná. Žalobkyni se nedostalo od prodávajícího nepravdivých či neúplných informací o podstatných náležitostech smlouvy, žalobkyně nejednala v omylu o obsahu uzavíraných smluv, ani v omylu o jejich právních účincích, byly jí známé všechny okolnosti, za nichž mají být smlouvy uzavřeny. Ujištění právního zástupce žalovaného o možnosti započtení pohledávky žalobkyně (za zhodnocení nebytových prostor) proti pohledávce z doplatku kupní ceny Klubu Rotes Berlin nebyla součástí uzavřených a zastupitelstvem města Karlových Varů schválených kupních smluv a Dohody; souhlas se započtením pohledávky nebyl ani součástí odkládacích podmínek stanovených v Dohodě (bod 2.2 a 7) pro ukončení smlouvy o nájmu kina Čas. O zájmu žalobkyně nabýt do vlastnictví nemovitost č. 989/2 i za nesníženou kupní cenu, pak svědčí i to, že doplatek kupní ceny ve výši 160.000,- Kč zaplatila a platnost této kupní smlouvy nijak nezpochybnila. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil a žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále též jen o. s. ř. ) a odůvodnila jej § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku vzájemné provázanosti Dohody a kupní smlouvy o prodeji nebytové jednotky č. 989/2. Namítala, že měla sice zájem nabýt do svého vlastnictví nebytovou jednotku č. 989/2 i za nesníženou cenu, pokud by však kupní cena nebyla snížena o 160.000,- Kč, nepřistoupila by na předčasné ukončení nájmu Kina Čas, a proto se také dovolává neplatnosti jen ve vztahu k Dohodě. Zdůraznila, že pochybením žalovaného nedošlo ke snížení kupní ceny za nebytovou jednotku č. 989/2 o 160.000,- Kč přímo v kupní smlouvě, a že se proto dohodli o rozdělení kupní ceny na dvě části a zápočtu pohledávky žalobkyně na část kupní ceny ve výši 160.000,- Kč. Zástupce žalovaného jí svým ujišťováním, že kupní cena uvedená ve smlouvě o převodu nebytové jednotky č. 989/2 bude (provedením zápočtu) snížena o 160.000,- Kč, uvedl v omyl, který považuje za podstatný. Má za to, že odvolací soud při aplikaci § 49a obč. zák. nedostatečně zohlednil vůli projevenou účastníky, ačkoliv tato tvrzení účastníků byla nesporná. Domnívá se, že jestliže žalovaný v rozporu s příslibem, který jí dal, následně zápočet pohledávek neuznal, jednal lstivě. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. 12. 2008, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Podle obsahu dovolání existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Dovolatelka v dovolání uplatnila kromě dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. i dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého namítla, že odvolací soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. však míří jen na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování); samotné hodnocení důkazů dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. napadnout nelze. Jen pro úplnost lze dodat, že z obsahu spisu je zřejmé, že odvolací soud neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a jeho skutkové závěry a z nich vyplývající skutkový stav rozhodný pro posouzení platnosti Dohody jsou výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení § 132 o. s. ř. (ve spojení s § 211 o. s. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnila dovolatelka správnost právního závěru odvolacího soudu, že jí žalovaný při uzavření Dohody uvedl v omyl tím, že nedodržel svůj příslib nezpochybnit započtení pohledávky žalobkyně na doplatek kupní ceny - a Dohoda je proto neplatná (§ 49a obč. zák.).
Právní úkon je neplatný pro omyl (§ 49a obč. zák.), má-li jednající nesprávnou nebo nedostatečnou představu o právních účincích právního úkonu a jedná se o rozhodující (podstatný) omyl. Nedodržení příslibu žalovaného nezpochybnit započtení pohledávky žalobkyně však takovým omylem není. K započtení nemělo dojít dohodou (nic takového netvrdí ani žalobkyně) a započtení jako jednostranný právní úkon, souhlas druhého účastníka nevyžaduje; je-li předmětem kompenzačního projevu způsobilá vzájemná pohledávka a jedná se o stejný druh plnění, k započtení dojde i proti jeho vůli.
Účastníci se ve smlouvě o převodu vlastnictví nebytové jednotky č. 989/2 dohodli na kupní ceně ve výši 2.902.752,- Kč a předpokládali, že po uzavření této smlouvy dojde k jejímu snížení o 160.000,- Kč, a to započtením pohledávky žalobkyně vzniklé z důvodu technického zhodnocení nebytového prostoru proti pohledávce žalovaného na zaplacení (části) kupní ceny. Základním předpokladem započtení (§ 580 obč. zák.) je, že se jedná o splatnou, tedy existující pohledávku. Měla-li tedy žalobkyně proti žalovanému pohledávku ve výši 160.000,- Kč za technické zhodnocení nebytového prostoru, pak po té, co učinila vůči žalovanému projev směřující k započtení této pohledávky proti jeho pohledávce z titulu části nezaplacené kupní ceny ve výši 160.000,- Kč, pak pohledávky zanikly k okamžiku, kdy se střetly, a to bez ohledu na stanovisko žalovaného. Jeho případný nesouhlas se započtením nebyl významný ani pro posouzení existence pohledávky žalobkyně (okolnost, zda žalobkyně zhodnotila nebytový prostor č. 989/2 a má z tohoto důvodu pohledávku vůči žalovanému a v jaké výši, se neodvíjí od jeho souhlasu s touto pohledávkou), ani nemohl mít vliv na platnost Dohody, případně na platnost smluv o převodu vlastnictví ke Klubu Rotes Berlin.
Jiné důvody, pro které by měla být Dohoda v části týkající se skončení nájmu Kina Čas neplatná, nebyly tvrzeny a nevyplývají ani z obsahu spisu. Odkládací podmínky sjednané v Dohodě byly splněny (žalobkyně se stala vlastnicí nebytové jednotky č. 989/2 za kupní cenu 2.902.752,- Kč, vlastnicí nebytové jednotky č. 989/8 za kupní cenu 145.709,- Kč, její vlastnické právo k nebytovým jednotkám bylo zapsáno do katastru nemovitostí), došlo tak (na základě dohody účastníků) k ukončení smlouvy o nájmu Kina Čas a žalobkyni již nesvědčí žádný právní titul, na jehož základě by mohla Kino Čas užívat.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jeho obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady, na které by měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. října 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu