26 Cdo 1935/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 1935/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) J. S. , N. J., b) M. S. , O., zastoupených Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 14, proti žalované IG Capital s. r. o. , se sídlem v Hradci Králové, Okružní 1144, IČ 25949365, zastoupené Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, o vyloučení věci z exekuce, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 C 9/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2014, č. j. 11 Co 672/2013-281, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Radana Vencla, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í :


Žalobci napadli dovoláním (k němuž se vyjádřila žalovaná) rozsudek odvolacího soudu, jímž potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 9. 2013, č. j. 19 C 9/2011-218, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali vyloučení tam specifikovaných nemovitostí z exekuce vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc 2590/2006, změnil ho ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozhodnutí není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Otázkou, kdy se stavba spojená se zemí pevným základem jako nemovitá věc stává předmětem občanskoprávního vztahu (§118 odst. 1 a § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013), se Nejvyšší soud České republiky zabýval opakovaně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4456/2011) a dospěl k závěru, že pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již jen k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží.
Námitkami, jimiž dovolatelé zpochybňují správnost skutkových zjištění (zejména stav stavby v době uzavření kupní smlouvy), navíc uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelé sice napadli dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak dovolání proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, neobsahuje údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (§ 237, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu