26 Cdo 1928/2014
Datum rozhodnutí: 12.06.2014
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř.



26 Cdo 1928/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Beck International, s. r. o ., se sídlem v Mělníku, Blatecká 3344, IČO 62741438, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Poupětova 3, proti povinné O. K. , pro 3.599,- Kč s příslušenstvím, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 48 E 1447/2011, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2014, č. j. 9 Co 946/2013-71, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2014, č. j. 9 Co 946/2013-71, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 29. října 2013, č. j. 48 E 1447/2011-65, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 9 Co 946/2013-71, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 10. 2013, č. j. 48 E 1447/2011-65, kterým zamítl žádost povinné o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dospěl k závěru, že ochrana povinné nevyžaduje, aby jí byl ustanoven zástupce, řízení o výkon rozhodnutí považoval oproti řízení nalézacímu za procesně jednodušší, po věcné stránce zpravidla méně složité, neboť se v něm rozhoduje převážně bez jednání a zejména v nyní probíhající fázi nařízení výkonu rozhodnutí se neprovádí komplikované dokazování, ani se neřeší složité právní otázky. Měl za to, že samotná povaha řízení o výkon rozhodnutí nevyžaduje povinné zastoupení, to je předepsáno jen pro dovolací řízení, tato podmínka však nemusí být splněna, je-li dovolání objektivně nepřípustné (zároveň poukázal na to, že dovolání, které povinná podala proti usnesení odvolacího soudu, jímž odmítl její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, o němž nebylo doposud rozhodnuto, není přípustné a odkázal na ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ a § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013). Z obsahu spisu, zejména z obsahu jednotlivých podání povinné pak učinil závěr, že je schopna chránit své zájmy, uplatňovat svá práva, podávat vyjádření a jiné procesní návrhy, a není proto nutné v této fázi a pro tento druh řízení jí ustanovit zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, poukazovala na svá ústavou zaručená práva, namítala, že jde o věc právně složitou a že potřebuje právního zástupce k obhajobě svých zájmů u soudu. Poukazovala na své nepříznivé majetkové poměry, špatný zdravotní stav a na spolupráci s advokátkou, kterou jí dříve ustanovil soud prvního stupně.
Dovolatelka sice není v dovolacím řízení zastoupena advokátem a sama rovněž nemá právnické vzdělání (srovnej § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. ), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí v dovolacím řízení. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků (§ 30 o. s. ř., § 138 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník nemá právo na ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 97).
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení § 30 o. s. ř., se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolací soud správně poukázal na ustanovení § 30 o. s. ř., podle něhož soud ustanoví účastníku na jeho žádost zástupce, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho zájmu. Přehlédl však, že soud prvního stupně (při nezměněných poměrech povinné) již v témže řízení dospěl nejen k závěru, že u povinné jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (a osvobození jí přiznal), ale že jsou splněny i podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 odst. 1, 2 o. s. ř.) a usnesením ze dne 19. 6. 2012, č. j. 48 E 1447/2011-32, jí ustanovil zástupkyni z řad advokátů Mgr. Alicji Adamusovou Rzymanovou. Usnesení nabylo právní moci, posléze sice soud tuto zástupkyni k jejímu návrhu (z důvodu na straně zástupkyně) zprostil zastupování povinné (usnesení ze dne 16. 7. 2012, č. j. 48 E 1447/2011-36), zároveň však ustanovil povinné nového zástupce z řad advokátů JUDr. Bronislava Sikoru, s ohledem na jeho vážné zdravotní problémy i tohoto zástupce posléze zprostil zastupování povinné (usnesení ze dne 17. 9. 2013, č. j. 48 E 1447/2011-62).
Nedošlo-li ke změně poměrů na straně povinné, ani ke změně charakteru řízení jímž odvolací soud odůvodnil nedůvodnost žádosti povinné o ustanovení zástupce pak se tedy podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. nezměnily a nebyl důvod nevyhovět opakované žádosti povinné (jež nesouhlasila s postupem soudu prvního stupně, který zprostil ustanoveného zástupce povinnosti jí zastupovat z důvodů na straně zástupce, aniž by jí zároveň ustanovil zástupce nového) o ustanovení zástupce.
Za správný nelze považovat ani závěr odvolacího soudu, že samotná povaha řízení o výkon rozhodnutí je obecně natolik jednoduchá, že nevyžaduje zastoupení povinného. Zda ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přitom jen okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje. Ochrana zájmů účastníka řízení bude vyžadovat ustanovení zástupce zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013. Pro rozhodnutí o ustanovení zástupce účastníku jsou pak hlediska podle ustanovení § 30 o. s. ř. (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010 a již uvedené usnesení sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou podmínky pro jeho změnu, dovolací soud je zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. června 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu