26 Cdo 1880/2014
Datum rozhodnutí: 25.06.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 1880/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně DOTOTEX s. r. o. , se sídlem v Liberci 1, Moskevská 52/4, IČO: 49901974, zastoupené Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem v Liberci 4 Perštýně, Revoluční 123/17, proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci 1 Starém Městě, Jestřábí 974/1, o vyklizení prostor, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 49/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 11. června 2013, č. j. 29 Co 52/2013-196, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 11. června 2013, č. j. 29 Co 52/2013-196, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť v něm uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod v podobě vady řízení (a nikoli způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) spočívající v tom, že v předchozím odvolacím řízení odvolací soud rozhodl (zrušujícím usnesením ze dne 18. března 2010, č. j. 29 Co 16/2010-62) o žalobcově odvolání proti prvnímu rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. března 2007, č. j. 15 C 49/2004-39, přes to, že podáním ze dne 21. srpna 2007, doručeným Okresnímu soudu v Liberci téhož dne, vzal žalobce své odvolání zpět. Nad rámec uvedeného dovolací soud již jen pro úplnost dodává, že navíc vytýkaná vada řízení poškodila v předchozím odvolacím řízení z procesního hlediska žalobkyni (jako tehdejší odvolatelku, o jejímž odvolání bylo věcně rozhodnuto přes to, že je ještě před rozhodnutím odvolacího soudu vzala zpět) a nikoli dovolatele. Kromě toho nejde o vadu odstranitelnou tím, že dovolací soud napadené (v pořadí druhé) rozhodnutí, k němuž se vytýkaná vada nepřipíná, zruší (eventuálně změní). Nelze ani přehlédnout, že dovolatel řádně nespecifikoval údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (resp. jeho části). Má-li být dovolání přípustné podle citovaného ustanovení proto, že jak avizoval dovolatel napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatel nevyhověl a ostatně ani vyhovět nemohl, neboť namítl-li v dovolání pouze vady řízení, nenapadl (objektivně napadnout ani nemohl) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat pro naprostou stručnost vyjádření k dovolání, v němž se žalobkyně omezila na strohé konstatování, že důvod uváděný žalovaným v dovolání není dovolacím důvodem podle o. s. ř. , a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu