26 Cdo 1879/2015
Datum rozhodnutí: 08.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



26 Cdo 1879/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Ing. M. M. , zastoupené JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem v Praze 1- Novém Městě, Václavské náměstí 780/18, proti povinné M. F. , zastoupené Mgr. Pavlem Svobodou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Jungmannova 855/7, pro 135 790 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 0 Nc 1619/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. dubna 2014, č. j. 25 Co 117/2014-81, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2014, č. j. 25 Co 117/2014-81, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 9. 2013, č. j. 0 Nc 1619/2006-68, o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud otázku procesního práva ohledně neoprávněnosti soudu výkonu rozhodnutí (exekuce) přezkoumávat věcnou správnost - zahrnující aplikaci předpisu hmotného práva na vztah účastníků - vykonávaného rozhodnutí (v posuzované věci rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 17. 2. 2005, č. j. 5 C 709/2001-204, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2006, č. j. 24 Co 345/2005-224), jehož obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, jakož i otázku nepřípadné argumentace dobrými mravy ve vykonávacím (exekučním) řízení řešil v souladu s konstantní rozhodovací praxí dovolacího soudu (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikované pod číslem 4/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2003, sp. zn. 20 Cdo 1833/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 90/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 105/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2013, sp. zn. 20 Cdo 989/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3145/2012, k otázce dobrých mravů v exekučním řízení viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 1131/2009, vždy uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. prosince 2015


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu