26 Cdo 1741/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2004
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 1741/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města K., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. J., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 28 C 56/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2002, č.j. 10 Co 164/2002-50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 9. 5. 2001, č.j. 28 C 56/2001-24, uložil žalované vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt č. 18 o velikosti jednoho pokoje s příslušenstvím v domě č.p. 870 K., a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolání žalované proti tomuto rozsudku odmítl soud prvního stupně jako opožděné usnesením ze dne 24. 9. 2001, č.j. 28 C 56/2001-31.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 29. 3. 2002, č.j. 10 Co 164/2002-50, usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání potvrdil. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání, neboť je-li třeba ve smyslu ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. považovat rozsudek soudu prvního stupně za doručený žalované dne 9. 7. 2001, uplynula odvolací lhůta marně dne 24. 7. 2001 a odvolání podané žalovanou u pošty až dne 20. 9. 2001 je zjevně opožděné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž zpochybnila závěr o opožděnosti odvolání námitkou, že jí nebyla doručena výzva o uložení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně; současně namítla podjatost soudu prvního stupně.

Usnesením ze dne 13. 11. 2002, č.j. 28 C 56/2001-55, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby si ve stanovené lhůtě zvolila advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. Usnesením ze dne 13. 11. 2002, č.j. 28 C 56/2001-56, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby ve stanovené lhůtě odstranila vady dovolání a uvedla jména soudců, jejichž podjatost namítá a důvody jejich vyloučení. Obě uvedená usnesení byla žalované doručena dne 26. 11. 2002 (viz dodejka na č.l. 56 verte spisu).

Okresní soud v Karviné unesením ze dne 28. 2. 2003, č.j. 28 C 56/2001-64, ustanovil žalované na její žádost pro dovolací řízení advokátku JUDr. J. B. a jejím prostřednictvím vyzval opětovně žalovanou usnesením ze dne 10. 4. 2003, č.j. 28 C 56/2001-65, k odstranění vad dovolání doplnění námitky podjatosti, a usnesením z téhož dne č.j. 28 C 56/2001-66, k odstranění vad dovolání doplnění o náležitosti stanovené v § 241a odst. 1 o.s.ř.

Proti usnesení soudu prvního stupně o ustanovení advokáta podala žalovaná odvolání, které bylo usnesením téhož soudu ze dne 30. 4. 2003, č.j. 28 C 56/2001-70, odmítnuto jako opožděné. Proti posléze uvedenému usnesení podala žalovaná odvolání, které soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 6. 2003, č.j. 28 C 56/2001-75, odmítl jako opožděné.

Podáním ze dne 19. 5. 2003 požádala JUDr. J. B. o zproštění povinnosti zastupovat žalovanou pro neposkytnutí součinnosti ze strany zastupované; současně uvedla, že neshledává žádné dovolací důvody, jejichž úspěšnost by byla alespoň teoretická .



Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.



V posuzované věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání.



Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a v § 239 o.s ř.



Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoliv proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl; přitom vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, zda v daném případě byla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatelů ve smyslu § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 17. prosince 2004

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu