26 Cdo 1720/2014
Datum rozhodnutí: 18.09.2014
Dotčené předpisy: § 3 odst. 5 předpisu č. 107/2006Sb.




26 Cdo 1720/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně A. K. , zastoupené Janem Kozákem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti žalovanému Statutárnímu městu Olomouc , se sídlem Olomouc, Horní náměstí 1, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 501/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2013, č. j. 12 Co 319/2013-488, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2013, č. j. 12 Co 319/2013-488, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 10. 2013, č. j. 12 Co 319/2013-488, změnil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 6. 3. 2013, č. j. 26 C 501/2010-457, tak, že zamítl žalobu o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného provedené přípisem žalovaného ze dne 13. 9. 2010 pro období od 1. 1. 2011 a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o nákladech státu.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že oznámení o zvýšení nájemného ze dne 13. 9. 2010, kterým žalovaný jako pronajímatel zvýšil žalobkyni (nájemkyni bytu č. 5 v domě v Olomouci dále též jen předmětný byt ) nájemné, je platné. Měl za to, že skutečnost, že v oznámení o zvýšení nájemného nebyla uvedena podlahová plocha předmětného bytu, nemůže způsobit jeho neplatnost podle § 39 obč. zák., neboť je z něj zřejmé, z jaké výměry žalovaný vycházel, a že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2305/2011 (z něhož vycházel soud prvního stupně) nelze aplikovat, protože v té věci nebyla mezi účastníky shoda o podlahové ploše bytu, zatímco v nyní projednávané věci žalobkyně odsouhlasila výměru bytu 104,5m2 a navíc nerozporovala předchozí oznámení o zvýšení nájemného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 o.s.ř. s tím, že odvolací soud se při řešení otázky platnosti oznámení o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 13. 9. 2010 odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazuje přitom na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 26 Cdo 2305/2011, a sp. zn. 26 Cdo 2273/2013, z nichž vyplývá, že neobsahuje-li oznámení o zvýšení nájemného údaj o podlahové ploše a není z něj možné zjistit, v jakém rozsahu byla do součtu podlahové plochy započítána plocha příslušenství a které bylo započítáno jen jednou polovinou, nelze dovodit, že takové oznámení je zákonné a platné. Dále namítá, že odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru ohledně platnosti oznámení o zvýšení nájemného, aniž je provedl k důkazu, a jeho skutková zjištění v tomto směru nemají oporu v provedeném dokazování, neboť soud může vycházet pouze z důkazů, které před ním byly provedeny. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil dle § 243d písm. b) o.s.ř.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o.s ř. ).
Projednávanou věc je třeba i v součastné době posuzovat - s ohledem na to, že žalovaný oznámil žalobkyni zvýšení nájemného přípisem ze dne 13. 9. 2010 - podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, ve znění do 31. 12. 2012 (dále též jen zákon č. 107/2006 Sb. ).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je podle § 237 o.s.ř. přípustné, neboť při posouzení náležitostí oznámení o jednostranném zvýšení nájemného podle ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 107/2006 Sb., se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Náležitostmi oznámení pronajímatele o jednostranném zvýšení nájemného (§ 3 odst. 5 zákona č. 107/2006 Sb.) se Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích zabýval a dospěl k závěru, že z odůvodnění oznámení o zvýšení nájemného musí dostatečně určitě vyplývat i podlahová plocha bytu, z níž pronajímatel při stanovení zvýšeného nájemného vycházel, neboť bez tohoto údaje si nájemce nemůže ověřit správnost zvýšení nájemného (srovnej např. rozsudky ze dne 17. 9. 2012, sp.zn. 26 Cdo 2305/2011, ze dne 15. 8. 2013, sp.zn. 26 Cdo 1207/2013, a ze dne 9.4.2014, sp.zn. 26 Cdo 1009/2014)). Není-li v oznámení žalovaného o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 13. 9. 2010 uvedena podlahová plocha, z níž při stanovení výše nájemného vycházel, nemá oznámení všechny náležitosti stanovené v § 3 zákona č. 107/2006 Sb. a nemůže být proto platné. Pro závěr, zda oznámení žalovaného ze dne 13. 9. 2010 je (ne)platné, není významné, jestli všechny náležitosti stanovené zákonem obsahovala i jiná oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, která v předchozích letech zaslal žalovaný dovolatelce, a jejichž platnost dovolatelka v zákonem stanovené lhůtě (§ 3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb.) nezpochybnila, ani skutečnost, zda mezi nimi byl či nebyl spor ohledně výměry předmětného bytu.
Námitka dovolatelky, že odvolací soud měl zopakovat důkaz čtením oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, není důvodná, neboť odvolací soud se neodchýlil od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně (stejně jako on vycházel z toho, že uvedené oznámení neobsahuje údaj o podlahové ploše), pouze na jejich základě dospěl k jinému právnímu závěru. Ostatně vzhledem k tomu, že obsah listiny se opětovným přečtením nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl v odvolacím řízení (způsobem upraveným v § 129 odst. 1 o.s.ř., který je ve spojení s § 211 o. s. ř. použitelný rovněž v odvolacím řízení), tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp.zn. 26 Cdo 451/2000, či rozsudky ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2286/2010, a ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4746/2010)
Vzhledem k tomu, že právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně otázky platnosti oznámení o zvýšení nájemného není správné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu