26 Cdo 171/2012
Datum rozhodnutí: 19.03.2013
Dotčené předpisy: § 3 předpisu č. 116/1990Sb., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




2 6 Cdo 171/2012


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce JUDr. J. D. , proti žalované CK Egey Travel International Services, s. r. o ., se sídlem v Praze 4, Brandlova 1639/6, identifikační číslo osoby 46708774, zastoupené Mgr.Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, o zaplacení částky 419.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn.6 C 147/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29. července 2011, č. j. 30 Co 75/2011-188, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč k rukám Mgr. Martina Čaňka, advokáta se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í:

Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci (odvolací soud) ze dne 29. 7. 2011, č. j. 30 Co 75/2011-188, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (soud prvního stupně) ze dne 10. 11. 2010, č. j. 6 C 147/2009-145, jímž zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 419.000,- Kč (představující smluvní pokutu za skončení nájmu nebytových prostor před uplynutím dohodnuté doby nájmu), změnil výrok o nákladech řízení a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen o. s. ř. ).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ (že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a § 241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu) se nepřihlíží.

Dovolatel výslovně uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by však konkretizoval, v čem má jeho naplnění spočívat.

Namítá-li dovolatel, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, nesprávně vyložili obsah smlouvy o nájmu nebytových prostor (zejména splatnost nájemného, ujednání o ukončení nájmu, o smluvní pokutě a o možnosti změnit ujednání smlouvy jen písemnou formou) a nesprávně dospěly k závěru, že písemný dodatek ke smlouvě nebyl uzavřen, uplatňuje tak (podle obsahu dovolání - § 41 odst. 2 o. s. ř.) rovněž nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46).

Dovolatel výslovně neoznačil otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání vyplývá, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ke změně uzavřené smlouvy o nájmu nebytových prostor (zejména podmínek skončení nájmu pro nezaplacení nájemného v původně stanoveném termínu), nemohlo dojít jen (faktickým) jednáním účastníků nebo jejich (ústní) dohodou.

Ani tato dovolací námitka podřaditelná pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. však přípustnost dovolání nezakládá.

Závěr odvolacího soudu, že dohoda účastníků o změně (písemné) smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 1. 4. 2005, musela mít písemnou formu, je v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1656/99). Pro smlouvu o nájmu nebytového prostoru stanovil zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, vždy obligatorně písemnou formu, a proto předpokladem platnosti jakéhokoliv ujednání účastníků o změně takovéto smlouvy, je její písemná forma. Ostatně v řízení bylo prokázáno, že na písemné formě všech změn a dodatků se dohodli i účastníci v nájemní smlouvě.

Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 4 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 2.163,- Kč představující 21 % DPH (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 19. března 2013

JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á, v. r.
předsedkyně senátu