26 Cdo 1678/2013
Datum rozhodnutí: 20.08.2013
Dotčené předpisy: § 153a odst. 3 o. s. ř., § 114b odst. 1 o. s. ř.




26 Cdo 1678/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně GURMAN LANŠKROUN s. r. o., se sídlem v Lanškrouně, Jana Marka Marků 5, IČO: 64789101, zastoupené Mgr. Tomášem Bobkem, advokátem se sídlem v Praze, Plzeňská 1972/158, proti žalovanému městu Lanškroun, se sídlem v Lanškrouně, Jana Marka Marků 12, zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova 1253, o umožnění užívání nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 3/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2013, č. j. 24 Co 8/2013-89, takto:
Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (odvolací soud) ze dne 30. 1. 2013, č. j. 24 Co 8/2013-89, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 10. 2012, č. j. 11 C 3/2012-52 (jímž uložil žalovanému umožnit žalobkyni neomezené užívání tam vyjmenovaných nemovitostí, a to v souladu s nájemní smlouvou, a dále umožnit ničím nerušený a neomezený výkon práv z nájemní smlouvy), tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.
Dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen o. s. ř. ), ani podle § 238a o. s. ř., a proto je Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1, 2 o. s. ř.).
Při právním posouzení věci (splnění předpokladů pro vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.), na němž rozhodnutí spočívá a jež bylo dovoláním zpochybněno, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, rozsudek téhož soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4426/2011, uveřejněný pod č. 73/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle judikatury vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. nevyžaduje povaha věci, nevyplývá-li uplatněný nárok ze skutkových tvrzení v žalobě, v takovém případě nelze ani rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. (v literatuře srovnej shodně např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 114b. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 790 a násl). V souzené věci byla žalobní tvrzení dovolatelky neúplná, neobsahovala všechny právně významná skutková tvrzení, z nichž by bylo možné dospět k závěru, že je doposud nájemkyní předmětných nebytových prostor a že by jí měl proto žalovaný jako pronajímatel umožnit jejich užívání.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2013 JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu