26 Cdo 1676/2003
Datum rozhodnutí: 24.02.2004
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 1676/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalované A. L., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 101/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2002, č. j. 51 Co 415/2002-61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. dubna 2002, č. j. 42 C 101/2001-43, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt č. 25 o kuchyni a třech pokojích s příslušenstvím, I. kategorie, v sedmém podlaží domu č. p. 527 v P., K. 4, katastrální území M. , a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. listopadu 2002, č. j. 51 Co 415/2002-61, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích o věci samé a o nákladech řízení státu a potvrdil jej, avšak v tam uvedeném znění, rovněž ve výroku o nákladech řízení účastnic. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic. V písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupkyně žalované advokátky dne 13. ledna 2003, odvolací soud účastnice poučil, že proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé řeší otázku zásadního právního významu, a že dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně.

Žalovaná (zastoupená advokátkou) podala k poštovní přepravě dne 10. března 2003 a soudu prvního stupně doručila dne 12. března 2003 podání nazvané jako dovolání proti rozhodnutí MS v Praze čj. 51 Co 415/2002-61 o vyklizení bytu . V tomto podání sdělila, že v zákonem stanovené lhůtě podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, který jí byl doručen k rukám její zástupkyně dne 13. ledna 2003. Současně uvedla, že dovolání bude s plnou mocí zasláno do tří dnů. Pro úplnost zbývá dodat, že na výzvu soudu prvního stupně usnesení ze dne 16. dubna 2003, č. j. 42 C 101/2001-67 doplnila dovolání podáním předaným k poštovní přepravě dne 19. května 2003 a doručeným soudu prvního stupně dne 20. května 2003.

Podle § 240 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o.s.ř. ), může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. § 55, § 58 odst. 1, § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle § 240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Podle § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalované byl citovaný rozsudek odvolacího soudu k rukám její zástupkyně s procesní plnou mocí, konkrétně advokátky (§ 49 odst. 1 věta první o.s.ř.) doručen (§ 48b o.s.ř.) v pondělí 13. ledna 2003. Dovolatelka v něm byla řádně poučena o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší ve věci samé otázku zásadního právního významu. Přitom při podání dovolání byla řádně (ve smyslu § 241 o.s.ř.) zastoupena advokátkou. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 13. ledna 2003, jí počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na čtvrtek 13. března 2003 (§ 57 odst. 2 věta první o.s.ř.). V uvedené lhůtě, konkrétně 10. března 2003, podala dovolatelka pouze tzv. blanketní dovolání, tj. dovolání, které neobsahovalo údaje o tom, v jakém rozsahu a ani z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Přitom k doplnění dovolání, které bylo podáno až po 13. březnu 2003 (19. května 2003), nelze již přihlížet.

Vzhledem k uvedenému lze stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura (citované rozhodnutí bylo na společném zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 18. února 2004 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřít, že dovolací soud musel dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 24. února 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu